archiv

Vojtěch Marek

Bydlí v činžovním domě na Žižkově.

Vystudoval Fotografii v Ústí nad Labem u Pavla Baňky. Strávil rok na stáži v Berlíně a poté v Lipsku, kde se věnoval i multimédiím a konceptuální fotografii. Během studií dostal práci jako fotoeditor. Od ukončení vysoké školy v roce 2011  je zaměstnán jako kameraman, fotoreportér pro server Aktuálně.cz. V roce 2010 zakládají s Jiřím Kuneckým cyklodílnu Bicykl, kde také pořádají různé bike workshopy.

 

Fotografem jsi chtěl být od mala?
Začalo to asi tak na základce, ale pak mě to opustilo a znovu jsem vzal foťák do ruky ve čtvrťáku na gymplu. Po ukončení gymnázia jsem se rozmýšlel co dál, a tak jsem si podal přihlášku na Fotografii a vyšlo to.

Co tě nejvíc formovalo?
Nejvíc škola. Ale to co dělám teď, je v podstatě něco úplně jiného.

Je pravda, že teď děláš převážně zpravodajské fotografie, je to ten typ fotky, co tě baví?
No, na to tak trochu hledám odpověď. Ve škole nás učili úplně něco jiného. Ale teď mám tuhle práci a ta fotka má jisté aspekty, které mě taky baví.

A věnuješ se umělecké fotografii?
Teď dost málo, není moc času, protože k tomu dělám kola.

Takže k tomu všemu máš Bicykl, jak jsi se k tomu dostal?
Já to mám asi jako spousta lidí, kteří se pro něco nadchnou a jdou do toho. Asi jsem trochu workoholik, když mě něco zaujme, jak to bylo s koly, a navíc jsem měl prostor, kde bych se tomu všemu mohl věnovat, tak jsem se do toho vrhnul.

Vím, že nemáte otevřeno každý den, jde se tím uživit?
Neměl jsem úplně ochotu to zkusit naplno, ale nějakým způsobem by to jistě šlo.

Nejsi v této ulici jediný, kdo zde nabízí podobné služby, není to boj?
Když otevřela „konkurence“, tak jsme měli trochu obavy, ale postupem času se obavy nepotvrdily.

A čím si to vysvětluješ, že si „nelezete do zelí“?
Asi jiná sorta lidí.

Jak bys tedy definoval člověka, co využívá tvých služeb?
Většinou kola, co opravujeme, tak to jsou kola typu Favorit, Liberta, samozřejmě vyladíme i přehazovačku na horském kole. Ale sestavujeme i nová kola nebo je prostě restaurujeme. Dost lidí chtějí něco ukázat nebo pomoct. No a my jim dáme i možnost, že nám u toho smějí asistovat, takže jim pomůžeme a zároveň jim to ukážeme.

Kde a podle čeho vybíráš věci do bytu?
Když jsem byt zařizoval, byl jsem student, a tak se na něm podepsal fakt, že jsem ho chtěl co nejlevnější. Jsou tady věci jako třeba židle v kuchyni, které jsem našel a nechal jsem je jen nově očalounit, nebo jsem našel jídelní stůl. Potom klasicky Ikea. Pak mám třeba stůl, co jsem sám vyrobil, a v něm je integrovanej sušák.

Takže nemáš oblíbené místo k nakupování vybavení?
Ani ne, ostatně je to tady dost mix. Třeba mám i jednu skříňku, která putuje rodinou jako součást dědictví.

Máš tady něco, co ti tady vadí?
Je tady pár věcí, na začátku jsem měl představu, že tady budu mít věcí míň, ale časem se to nějak nashromáždilo.

Máš dívku, která je z New Yorku, má to na bydlení nějaký vliv, bydlejí v New Yorku jinak?
Ani bych neřekl, ona je z Brooklynu a ten mi zrovna přijde dost evropskej. Ale vím, že když jsem se bavil s Američany na téma praní, tak se divili tomu, že nemáme sušičku prádla, a když jsem jim vysvětlil, že používáme sušáky, na které se to prostě pověsí a čeká se, až to uschne, tak to na mě koukali skoro s otevřenou pusou.

Co máš tady v tom bytě nejraději?
V první řadě výhled, to je asi nejdůležitější, bez něj by to tady bylo dost klaustrofobní. Ale veskrze tu mám rád vše.

A něco, co tady máš a ne a ne se toho zbavit?
Tak takových věcí je zde spousta. Například v kuchyni dvě malé police, které jsem tam dal, aby se věci, které jsem nashromáždil, neválely po zemi. Moc tam do toho nezapadají.

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha