archiv

Vladimír Strejček

 

Vladimír bydlí na I.P. Pavlova v podkrovním bytě s přítelkyní Ninou, dcerou Medou a synem Edou. Je to guru české ilustrátorské scény, jeden z nejlepších kreslířů u nás. Zakladatel ilustrátorského studia DRAWetc, které působí u nás asi nejdéle, a to od roku 2002. Za tu dobu posbíralo mnohá ocenění za svou práci. V roce 2007 přivedl na svět Urban legend, vlastní designovou značku triček a doplňků, jako například hracích karet na Prší a dnes již urbanlegendárních ilustrovaných pexes. V tomto čase pracuje na aplikaci BigBookBrotherhood, která bude fungovat jako komiksové nakladatelství pro každého autora a milovníka komiksu, komiks je ostatně i jeho oblíbeným žánrem. V příjemném víkendovém rozpoložení jsme vyslechli nekončící výpověď o práci, projektech i plánech do budoucna.

DSC_0000 DSC_1189 DSC_1191 DSC_1193 DSC_1202 DSC_1205 DSC_1206 DSC_1207 DSC_1208 DSC_1209 DSC_1210 DSC_1211 DSC_1212 DSC_1215 DSC_1220 DSC_1222 DSC_1224 DSC_1227 DSC_1229 DSC_1233 DSC_1235 DSC_1238 DSC_1244 DSC_1247 DSC_1248 DSC_1250 DSC_1251 DSC_1253 DSC_1260 DSC_1268 DSC_1269 DSC_1276 DSC_1278 DSC_1281 DSC_1283 DSC_1286 DSC_1289 DSC_1291 DSC_1292 DSC_1297 DSC_1305 DSC_1308 DSC_1311 DSC_1313 DSC_1315 DSC_1316 DSC_1322 DSC_1327 DSC_1329 DSC_1330 DSC_1333 DSC_1335 DSC_1338 DSC_1339 DSC_1340 DSC_1343 DSC_1344

Ty máš DRAWetc. atelier, jak jsi se k tomu dostal?

To bylo po škole, kdy jsem pracoval asi tři roky v jedný reklamce, pak jsem se dostal na Famu a vůbec jsem zjistil, že to není lehký, být na volný noze. Jednoho dne se mi stalo, že mi zavolali z jedný reklamky, že se o mně doslechli a jestli bych jim nebyl schopnej nakreslit storyboard. Já řekl, že to není problém, přes noc jsem to nakreslil a vlastně jsem si za to vydělal stejný peníze, pro který jsem jindy hákoval celej měsíc. Když jsem tu práci odevzdával, tak ta ženská v reklamce si stěžovala, že nemají nikde žádný kreslíře a že je ráda, že mě sehnali. Jel jsem pak domu a říkal si, sakra, vždyť na škole je plno lidí, který jsou dobrý kreslíři, tak proč? Udělal jsem si z toho storyboardu takovej malej letáček, vytisk, rostříhal nůžkama a hodil na asi pět recepcí reklamek v Praze, a hele jelo to, začali mi volat. Tak jsem řekl ještě dalšímu kamarádovi Jirkovi, jestli neshání práci a bylo to.

To je skoro takovej americkej sen, co?

No docela dost, zpětně to tak může trošku vypadat. Já jsem tenkrát asi rok nebydlel v Praze a prvních asi šest měsíců neměl žádný studio, takže jsem trošku fabuloval. Vždycky jsem říkal, jedu do studia vám to nakreslit, my vám to pošleme, ale přitom jsem to dělal doma. Pak jsme si pronajali takovej malej prostor v Nuslích společně s jinou firmou, ale oni měli postupně míň a míň práce, a tak jsme to nakonec celé zabrali. Tam jsme byli celkem dlouho.V té době to byl docela punk, díky tomu máme trošku pošramocenou pověst, protože my jsme se všechno učili za pochodu, neměli jsme tak vymakanej systém jako v reklamkách, to se vlastně spravilo až teď.

Kolik lidí máš vlastně pod křídlem?

Asi sto. Z toho je asi 70% Čechů, 20% Slováků a zbytek cizinci. Každopádně lidí, se kterýma přicházim denně do styku je asi 30, deset pracuje denně pro reklamní agentury, kreslí storyboardy, a 20 máme takovejch skalních ilustrátorů, lidí, který fakt makaj a je na ně spoleh.

Jak k těm lidem přicházíš? Nebo co musí člověk udělat, když by chtěl pro tebe makat?

Každej den dostávám nějakou nabídku do mailu, a pak musim zhodnotit, jestli je to typ ilustrace který se nám hodí, když jo a je to dobrý, tak ještě popřemýšlím, jestli nemám někoho s podobnym rukopisem, abych mu nebral práci. Ale i když jo, tak si ho stejně zařadím do takový databáze, kdyby ten můj kreslíř třeba někdy v budoucnu nemohl. Každopádně z těch sto lidí my už můžeme prakticky nakreslit cokoliv v jakymkoliv stylu, dokonce když chtějí nějakou speciální věc, tak my můžeme i nakombinovat styly dvou a více lidí.

A jak tohle děláš?

Tak někdo umí třeba charaktery, jinýmu jde písmo, tak to prostě nakombinuju dohromady. Každopádně problém je, že my máme fakt málo dobrejch kreslířů, naproti tomu v cizině, v Anglii a Americe, je spousta dobrejch kreslířů, spousta kunkurence i velkejch reklamních kampaní. Tady v Čechách jsou prostě lidi trošku líný a moc netrénujou. Nedávno u mě byl na praxi jeden kluk ze střední, že by chtěl bejt taky ilustrátor, a on mi přines asi jen tři nějaký kresbičky, co udělal za poslední 4 měsíce. Naproti tomu třeba jeden chlapík, Jihokorejec, vydává každej rok 8 cm tlustou knihu tisíců svejch kreseb ze skicáku. Prostě člověk nemusí bejt ani tak talentovanej, jako to chce trénink, a takovejch lidí je tady málo, spočítal bych je na prstech jedný ruky. Samozřejmě to může znít trošku pokrytecky, já se taky na střední flákal, teď bych se zabil, třeba. Ale závěr je, že když chce člověk komerčně kreslit, tak musí makat a vykreslit se, a tady u nás prostě lidi dělaj málo.

A co třeba street art?

Mně to tady přijde komerční. Tohle je můj názor a myslím si, že když už se pod street art někdo podepíše, tak to ztrácí ten prvotní význam. Tady je to už business, prodávaj v galeriích a vytrácí se z toho ten smysl, zůstává jen prázdná forma. To už je něco na způsob gaučáků, gaučových obrazů.

A ty jsi dělal někdy street art?

Hele, ne. Nebo vlastně jo, když mi bylo 15-16, tak jsem běhal v noci po Praze a dělal jsem štětkama, ne sprejem. Dneska by tomu každej říkal streetart, já tomu říkal zevl. Vždycky jsem se domu vrátil špinavej jak prase a dostal jsem od mámy pár facek…minulej rok jsem maloval na akci Secret wars, což má bejt vlastně forma street artu, což mi teda moc nepřijde.

Ty jsi založil Raw, co to vlastně je?

Je to forma, trochu podobná Secret wars. Podobný battly jsme dělali s klukama už dávno v rámci Comiczconu. Mně se Secretwars zpočátku líbilo, ale pak jsem zjistil, že je to frenčíza, takže ty nedokonalosti, který to má, se prostě opakujou.

A co ti na tom vadí?

Mně přijde, že to není fér. Vítěz se určuje podle toho, jak lidi zařvou do mikrofonu, takže stačí si tam vzít dvě tři uřvaný kámošky, a pak taky můžeš používat jen černou barvu, jako proč? Další velkej problém je, že dnešní ilustrátoři už kreslej rovnou do kompu, a pak na plátno to je problém a vypadá to jinak. Takže jsme založili RAW, battle v kresbě digitální formou. No a přihlásilo se nám tolik lidí, že nám spadla čelist. Můžeš taky používat barvu, rastrovat, používat fotky, je to takovej wrestling, prostě dostaneš téma a je na tobě, co za dvě hodiny odevzdáš. Jediný, co soutěžící do poslední chvíle nezná, je téma. Teď se nám dokonce ozvala nějaká firma, že by tímto způsobem chtěla obsadit pozici designéra, udělat vlastně takovou soutěž. Někdo si může třeba připadat jako nějaká děvka prodejná, ale já to spíš beru jako zábavu. Celé jméno je Raw Art Wrestling a teď přemýšlíme o Raw Advertisement Wrestlingu. Řekli bysme reklamkám, ať postavěj čtyřčlenný týmy a dostanou konkrétního klienta, opravdovýho. A že by ty týmy ukázaly, co v nich je. Konečně by se změnil léta zajetej model soutěží reklam, kdy to hodnotí nějaká porota. Vždycky, když to někde nadhodím, tak všichni říkaj, že by to bylo super, že by o to měli zájem.

Co dál připravujete, na čem pracuješ?

BigBookBrotherhood, to je taková aplikace, kde si každej může zdarma vydat komiks, my jim ho přeložíme do angličtiny a francoužštiny, a taky oletterujeme. Ty komiksy si můžeš koupit na iPadu do naší aplikace, kde si tím komixem můžeš listovat a kupovat další a další … a nebo taky vydávat. 

Je v Čechách dobrej komiks?

To je záludná otázka, v Čechách komiks 40 let skoro nebyl, když pominu Káju Saudka. Potom v 80.letech vycházela Kometa, pak v 90.letech zase nic a teď po roce 2000 tu je vlastně taková „generace nula“. Je to podobný jako s těma ilustracema, když porovnáš světovou produkci a naší, tak zjistíš, že tady je opravdu málo dobrejch komiksů. Je tady Jirka Grus, ten je takovej zajímavej, takovej svůj. A pár nějakejch dalších, ale jinak tady moc komiksová scéna není, i když mám dojem, že je to poslední dobou lepší. Začíná se tu z mladejch lidí tvořit nová komiksová scéna. Takže českej komiks je na takovym supr začátku a jsem na to zvědavej, jak se to bude vyvíjet dál.

Čeho si ze svojí práce, co jsi zatím udělal, vážíš nejvíc?

Já si vážím nejvíc Drawců, protože tam nefunguju jen jako nějakej kravaťák, co to řídí, ale i sám ilustruju. Prošlo tam spoustu mejch kamarádů, spoustu jich tam dělá i jich dost díky tomu získávám. Bez Drawců by ani neexistovaly moje další projekty jako BigBookBrotherhood, Urbanlegend a tak. A taky DRAWetc. vlastně vyšlapal cestu dalším ilustrátorům, co se týče licence, autorských práv, to tady předtím moc nebylo.

Čím jsi chtěl být, když jsi byl malej?

Hele, kreslířem. Rodiče chtěli, abych byl zubař, ale pak jsem dostal trojku z chování, a tak byl problém se střední školou a nakonec jsem se dostal na Hollarku.

Sbíráš něco?

Nejsem moc sběratelskej typ ani kolektor, že bych sbíral celý kolekce komiksů, ale sbírám komiksy, který mě nějak, hlavně vizuálně, zaujmou.

A co nějaký koníčky?

Boxuju, to je vlastně jedinej můj koníček vyjma komiksů. A pak práce je můj koníček.

Kde vybíráš věci do bytu?

Hodně věcí máme s Ninou nasbírány za ty roky, co jsme někde něco dostali nebo i našli na ulici. Neni to nijak systematický, že bych něco vybíral. Já to prostě vůbec neřešim. Když už kupuju tak samozřejmě Ikea, maj to funkční a za pár švestek. Pak mám takovej obchod na Smíchově, odkud mám třeba tyhle retro židle. Nejlepší kousky ale vždycky přinese Nina. Z různejch blešáků a antiků.

Co sis naposledy pořídil do bytu?

V Ikee jsem koupil skříň na barvy. Ale musim ti říct, že teď budeme rekonstruovat baráček za Prahou, kam se asi i na čas odstěhujeme, a tam už to vybavení řešit budem. Tenhle byt není můj, takže se mi nechce pořizovat něco hodnotnýho, některý věci, co tu jsou, tu klidně i nechám.

Co máš v tomhle bytě nejradši?

Prosklenou koupelnu. I když pro některé návštěvy je problém si tam dojít na záchod. Pak mám rád, že když jsem nahoře v pracovně, tak zůstávám v kontaktu s rodinou. Mám rád ten open space. Mám rád velký okno, že je tu světlo. A totálně zbožňuju knihovnu. Vlastně mě baví celej ten byt. Přijde mi dost inspirativní, prostorově rozlámanej a hravej, a co je nejdůležitější, prostornej a vzdušnej.

A co tu nemáš rád, ale pořád to tu zůstává?

Nebaví mě paradoxně ta Ikea, ale prostě to tu teď potřebuju. Ale co ještě miluju, je naše dřevěná postel. Tu dělal z nějakýho načerno posekanýho dubu z Točníku náš kamarád Petr. Na tu bych málem zapomněl.

Tři nej místa v okolí?

Folimanka, kam chodím často běhat. Café Sladkovsky mě baví. Jinak já ten Ípák moc rád nemám, ideální je poloha, všechno je přístupný, ale jinak chci odsud pryč, hlavně kvůli dětem. Taky je to odtud kousek na Jiřího z Poděbrad, kde dělají fantastickou Pho polívku, a ještě o kousek dál je bar Bukowski, kde nalejvá rumy fousatej Viktor … a abych nezapomněl, naproti máme Cheesy, a na tom větrám peněženku děsně rád!

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha