archiv

Vít Svoboda

Bydlí v novostavbě na Zbraslavi.
Studoval Architekturu u Jindřicha Smetany na VŠUP, byl na stáži malby v Marseille. Kdysi byl dost aktivní na graffity scéně a  je spoluzakladatel CAP. Dnes je členem 0,5 studia, které se věnuje interiérům a architektuře obecně.

 

Máš VŠUP, co tě k tomu přivedlo?
Nechtěl jsem jít na gympl, tak jsem zvolil střední školu stavební, ačkoli je otec architekt, tak to bych jako důvod nedával, spíš ta škola byla blízko a chtěl jsem něco konstruovat. Potom jsem šel na ČVUT, kde jsem po roce zjistil, že to není ono, tak jsem zkusil VŠUP a dostal jsem se tam.

Kdo tě tedy nejvíce formoval?
Asi nejvíc ty budovy, které jsem vnímal jako součást mého života. Nejvíce stavby ze sedmdesátých-osmdesátých let, třeba od Karla Pragera nebo Věry Machoninové. Víc se mi líbili třeba nákupní domy, než třeba kostely a tak.

Takže otec to nebyl, máte jiný vkus?
Úplně jiný, co se týče architektury, tak na tu máme rozdílný pohled.

Máš nějakou svojí realizaci, která se ti zdá být nejlepší?
Těch větších věcí nemáme tolik. Ve většině případů jseš rád, že ta daná věc je hotová. Samozřejmě tě to někam posune, ale asi je každá zajímavá něčím jiným.

Opravdu na žádný, ani nerealizovaný projekt nejsi pyšný?
Nemyslím si, že jsem nějak pyšný na nějakou realizaci nebo návrh. Spíš některé byly pro mě důležité a cítil jsem,  že se na nich více odráží moje myšlení . Z realizací, které jsme dělali v poslední době, mám rád prodejnu FP v truhlářské ulici nebo právě dokončující byt v Holešovicích .

Existuje třeba realizace, která se nedá odmítnout, kde bys byl pro její získání ochoten udělat cokoli?
Mě baví spíš ty prázdné prostory, takže asi galerii. Ale spíš bych to uvedl jako typ stavby, kterou by mě bavilo dělat.

A projekt, který bys odmítl?
To by záleželo asi spíš na tom, kdo by s ním přišel. Apriori nelze říct, že mi vadí nějaký typ staveb. Architekta si většinou někdo vybírá, takže se na tento dotaz těžko odpovídá. Myslím, že se to dá krásně demonstrovat na Oscaru Niemayerovi, přestože byl ateista, tak postavil několik kostelů.

Jsi členem CAP. Co to je?
Tuhle skupinu jsme založily v roce 2005. Šlo o graffity, respektive o další rozvíjení a možnosti písma. Skupina působí dál, ačkoli už ne tak aktivně.

Děláš air brush na džínové bundy, co konkrétně?
No, ono to nebylo nic originálního, ale já mám rád ten folklor old schoolového NY graffity, a tak jsme to zkusili a teď jsme jich udělali už asi přes 30.

Máš tedy rád graffity a přesto jsi se stal jedním z hlavních odpůrců street artu na Nuselském mostě, proč?
Podle mě to ani nebyl street art, můžeme tomu říkat mural nebo malba na zakázku či výzdoba. Mám o street artu jiné mínění, a navíc tu architekturu mám rád. Ta věc byla stavěná tak, aby i přes své rozměry a tvar nebyla tolik vidět. A tak to podle mě má být.

A nebylo to tak, že tě nepozvali, abys tam něco taky namaloval?
To je úplně zcestný. Nejsem už tolik v kontaktu s těmi lidmi od roku 2006 a podobných akcí se taky nezúčastňuju, ale ani proti nim nějak nevystupuju.

Takže celá ta akce byla jen na záchranu Nuseláku?
Ano, byla o zachování věci takové, jaká je. A o tom, že zdobit jí je nesmysl. To, že jsem reagoval na autory a jejich návrhy, bylo logické. Jak se ve výsledku ukázalo, celá věc nebyla schválena nikým, památkáři ani samotným autorem. Byla řešena prostě jen tak , a to u stavby takových rozměrů, jako je Nuselský most, vidím jako problém. Tento případ jen demonstruje to, jakým způsobem se zachází s veřejným prostorem v ČR. Stejně tak jsem reagoval i na betonové květináče, prostě mi vadí, že člověk je postaven před hotovou věc. (Pozn. Nuselský most byl vyhlášen dopravní stavbou století.)

Strhla se okolo toho slušná mela, tedy alespoň skrze sociální sítě, hodně lidí tě asi díky tomu nemá v oblibě. Dotklo se tě něco z jejich výstupů nebo komentářů?
Mě se nedotklo nic. Jen mě spíš utvrdilo chování některých jedinců o jejich neschopnosti argumentovat. Mně vadí, že když někdo dělá tak velkou věc, tak ani není schopnej říct,  proč to dělá.

Máš zajímavý byt, podle čeho vybíráš?
Mně moc zajímavej nepřijde, spíš je to dost prozatimní. Nic mě netlačí, abych to tady nějak dodělal, tak to tady vypadá tak, jak to vypadá. Vybavení moc nekupuju. Něco málo z Ikey, stůl jsem našel. A jelikož teď do interiérů dost dáváme Thonetky, tak jsem si jednu pořídil domů.

Bydlíš v nedávno postaveném domě, je to ideál tvého bydlení?
Žádný ideál zatím nemám. Pro mě vlastně nikdy nebyl důležitý ten byt, ale spíš to okolí a prostředí okolo.

Co sis pořídil do interiéru naposledy?
Právě tuto Thonetku.

Máš zde něco, čeho by ses nejraději zbavil, a přesto to zde pořád máš?
To tady nemám, co se mělo vyhodit, se vyhodilo.

A věc, které by ses nikdy nezbavil?
Asi knížek.

Nějaké konkrétní?
Jiří Kroha, Jiří Hrůza – Sovětská architektonická avantgarda, Rem Koolhaas – Třeštící New York, El Lissitzky (bez názvu, je to soubor jeho prací , avantgardní typograf ,malíř  a architekt ), Frederic Chaubin – Cosmic Communist Construction Photographed.

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha