archiv

Tomáš Bořil

 

Tomina je nejen muž mnoha jmen, ale i muž mnoha profesí. Bydlí na Letné kousek od divadla Alfred ve dvoře, v podstatě na něj kouká z okna. Na jeho scéně také v minulosti často hrál a režíroval. Mnoho lidí ho zná spíše z promítání Cinema Royal, kde si vždycky zahraje nějakou roli, ve většině případů takového průvodce večerem, ale hlavně má v této akci prsty už od samotného začátku. V čase, který zrovna nevěnuje přípravě promítání nějakého dalšího filmu, je copywriter, artdirector, herec nebo fotograf. Vzhledem k tomu, že dlouho nevydrží na jednom místě, i zařízení jeho bytu je, jak sám říká, minimalistické.

obal_tomas_boril_001 obal_tomas_boril_002 obal_tomas_boril_003 obal_tomas_boril_004 obal_tomas_boril_005 obal_tomas_boril_007 obal_tomas_boril_008 obal_tomas_boril_009 obal_tomas_boril_010 obal_tomas_boril_011 obal_tomas_boril_012 obal_tomas_boril_013 obal_tomas_boril_014 obal_tomas_boril_015 obal_tomas_boril_016 obal_tomas_boril_017 obal_tomas_boril_018 obal_tomas_boril_019 obal_tomas_boril_020

Čím se zabýváš?

Čím vším se zabývám?

 

Máš velké rozpětí různých věcí, co děláš, co z toho tě živí?

Když je dobře, tak dělám v nějaký továrně na lži.

 

A kde tedy děláš teď?

Teď zrovna dělám sám na sebe. Jsem kreativec, byl jsem artdirector, pak ze mě udělali copywritera a baví mě to dělat oboje najednou. Naposledy jsem makal v Publicisu. Pracoval jsem hlavně pro Renault a Garnier, teď jsem na volný noze, ale snažim se dostat do nějaký další firmy, další továrny. Mě totiž baví dělat s lidma- kolektivně, když to dělám všechno sám, tak mě to tolik neba.

 

Ty vytváříš projekt Cinema Royal, jak jsi se k tomu dostal?

Jsem u toho úplně od začátku, protože jsem se znal s klukama přes svoji bývalou partnerku, jak to tak chodí. První dvě jsem jim do toho kecal, až mi řekli, jestli to teda nechci režírovat.

 

Projekt má zatím docela úspěch,ne?

Já myslim, že jo. Musím zaklepat, že nám to roste furt pod rukama.

 

Jak často se promítání koná?

Snažíme se to pořádat jednou za dva měsíce, ne vždycky se nám to povede přesně, ale těch pět šest za rok děláme stoprocentně.

 

Podle čeho vybíráte téma a film?

Většinou najdeme nejdřív lokaci a pak to tam trošku štělujeme i s tím filmem. I když i obrácený případy jsou, že máme film a hledáme pro něj lokaci.

 

Když jsme se minule bavili, tak si říkal, že ten nápad není původně váš, kde jste se inspirovali?

Je to podle Secret Cinema, anglického projektu, děláme to ale podle svýho a trochu jinak.

 

Vy vždycky do poslední chvíle tajíte, jaký film se bude promítat, je to tak?

Přesně tak, klameme tělem.

 

Takže bys nám asi nemohl prozradit, co připravujete jako další událost?

To určitě nemohl, to je tajemství.

 

Jak dlouho vám trvá vytvořit jedno promítání?

Asi tak měsíc, teď naposled to byly jen tři týdny a to byl naprostej hardcore.

 

Kolik lidí nejvíc vám přišlo na akci?

V Praze přes tisíc za celej víkend, děláme promítání pátky a soboty, je o to zájem. Je to šokantní, ale často máme vyprodáno dopředu.

 

Jakej je tvůj nejoblíbenější film?

Mám jich víc, mám rád Kubricka hodně, Eyes Wide Shud, Tarkovskyho a Hanekeho…to jsou přesně ty filmy, co jsou na Black listu a na Cinema Royal asi nikdy neprojdou. Vždycky je tam tlak, abychom dělali něco známějšího a kultovnějšího, což mi jako nevadí.

 

Máš nějaké koníčky?

Můj koníček je asi práce a ty myslíš jestli nemám ještě nějaké hobby?

 

Jasně, hobby kromě práce.

Asi nemám…nebo holky.

 

Aha, tak to má asi každej, to je supr záliba. A co třeba sbírky, sbíráš něco?

NE! Nejsem sběratelskej typ, jedu spíš takovej minimalismus, jak vidíš.

 

Čím jsi chtěl být, když jsi byl malej?

Měl jsem tam takový klasiky, kosmonaut a učitel.

 

Kdo tě nejvíc v životě inspiroval?

Inspiroval, to myslíš k čemu?

 

Třeba k práci artdirectora.

K tomu jsem si musel dospět sám. Studoval jsem Pedagogickou fakultu, pak jsem ale nešel učit. Začal jsem pracovat jako novinář v Mladé frontě v Hradci Králové. Když jsem se přestěhoval do Prahy, tak jsem udělal konkurz do České televize na PR, dělal jsem dramaturga. Takže mě to všechno samo nasměrovalo k PR a pak k reklamě.

 

Můžeš říct nějakou reklamu, co jsi dělal a je všeobecně známá?

Například pro Automat jsem dělal letošní kampaň Do práce na kole. Měli jsme zadání to hodně rozprsknout mezi lidi, tak jsme ji položili hodně do onlajnu. Koncept byl „Najdi svůj vlastní důvod proč šlapeš“. K projektu je i facebooková aplikace, kde si každý ten svůj vlastní důvod napsal při registraci a vytvořilo mu to úvodní fotku. Teď mě na tom baví, že díky tomu dvojsmyslu s negativní sexuální konotací, ten koncept musim obhajovat před holkama z „Gender studies“ a feministkama. Sice říkají, že můžu za to, že jsou holky anorektičky, ale mělo to úspěch. Virální video mělo za tři dny skoro 40 000 shlédnutí.

 

Na co ze své práce jsi nejvíc pyšnej?

Asi nejvíc pyšnej jsem na poslední dítě – Cinemu Royal. Ale je to kolektivní práce. Já mám vždycky tu základní režijní vizi, kterou s Lukášem rozpracujeme do konceptu a pak ideálně táhnem ostatní přes všechny produkční fuck upy, aby se zhmotnila. A pak mám k smrti rád představení, co jsem dělal s Mírou Bambuškem (představení Na Fidela mi nesahej v NoD Roxy, Silní v Meetfactory, Jan Hus…),tam jsem byl jako herec. Pracovat s Mírou je vždy intelektuální rozkoš i divočina.

 

Jaká jsou tvoje tři nejoblíbenější místa na Letné, které bys doporučil?

Mám rád Sedmé nebe, to je bar. To tedy není na Letný, ale je to takový detašovaný pokojíček…

 

A co třeba nějaké jídlo?

Jídlo? Rád chodím k Vietnamcům na Pho, to dělaj všichni. Pak ve Fraktalu maj dobrý burgery a nejen to, ale já spíš rád vařim. Kdyby to nebylo tak drahý, tak jim čistý tzv. Paleo, jenom maso a zeleninu.

 

To by se líbilo mý přítelkyni, ta má bezlepkovou dietu…

No, já to beru, že jsem byl lovec a opravdu cejtim, že když jsem přestal jíst mouku, že to tělo je citlivější.

 

A to jsi začal ze zdravotních důvodů?

Nevim, nějak mi to tam mentálně skočilo.

 

A co nějakej báreček na Letné?

Já mám rád Mayday, to je naproti Wakatě, tam choděj kamarádi. Pak Oko není špatný.

 

Jak vybíráš věci do bytu?

Tak různě, já se hlavně často stěhuju, tak toho fakt nemám moc.

 

A co sis pořídil naposledy?

Tenhle stůl, ale je to klasická Ikea, nejlevnější varianta. Chtěl jsem si ho nechat vyrobit od kámoše, ale pak jsem zjistil, že to bude drahý (smích).

 

Co máš tady v bytě nejradši?

Mám rád tuhle fotku, jsem dřív hodně fotil. Je to když byly demonstrace proti MMF tady v Praze. Rozmlátil to čelní sklo, podíval se mi do očí a napřáh, že mi vyrazí foťák z ruky, a já se ve vteřině zpotil durch. Tak jako několikrát ještě ten den.

 

To je tady ve Vodičkový ulici, jak rozbili ten McDonald, ne?

Tahle fotka je od Kongresáku. Samozřejmě jsem to fotil celý a pak jsem z toho měl dvě výstavy. Kromě dokumentu jsem nejraději cvakal taneční předstávka. To je pro mě největší vizuální rajc, čistá koncentrace.

 

Takže ty jseš fotograf, herec, copywriter, novinář…

To jsem bejval, ale trošku mě to táhne zpátky. Chtěl bych ale psát asi o divadle, mě to štve, jak se tady o divadle píše… píárový lži do vlastní kapsy … chtěl bych to trochu rozdráždit. Teďka plánuju, že udělám nějakou platformu, že bych produkoval zpátky nějaký svoje představení. My jsme to dřív dělali, jmenovali jsme se MATAPA. Její motor jsme byli společně s Tomášem Měcháčkem. Všichni z party jsme dneska najednou jakože etablovaní ártisti a mým snem je udělat nějakej comeback. Říkali jsme, že jsme „podzemní divadelní hnutí“ a naplno jsme dělali intervence do veřejného prostoru. Samozřejmě i na divadelní scény. Bylo to takové divoké balancování na hraně absurdního humoru a trapna. To propojování nedivadelních a divadelních žánrů a budování možná i ne zcela pohodlných diváckých zážitků, který se zvrhnou do srandy, to mi zůstalo dodnes. S MATAPOU na hrudi i zemřu.

 

A co věc, kterou tu máš a nemáš ji rád?

Nenapadá mě nic, věc, kterou tu nechci, jde pryč.

 

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha