archiv

Rado Turko a Eva Dudasová Turková

Turkovi jsou Slovenský pár žijící již delší dobu v Praze. Spojuje je nejen láska k umění a hezkým věcem obecně, ale také odvaha podnikat. Eva je zakladatelkou FashionShopu PARAZIT, v tomto obchodě můžete nakoupit různé originální produkty od českých a slovenských mladých návrhářů. Mimo jiné také pomáhá svému muži s provozem jeho obchodu NanoAntik. Bydlí v posledním patře činžovního domu poblíž Riegrových sadů, které mají oba ve velké oblibě. Byli tak obětaví, že se kvůli našemu rozhovoru vrátili z chaty a dokonce nás pohostili výborným domácím moučníkem. obal_eva_turkova_003 obal_eva_turkova_005 obal_eva_turkova_006 obal_eva_turkova_007 obal_eva_turkova_008 obal_eva_turkova_009 obal_eva_turkova_010 obal_eva_turkova_011 obal_eva_turkova_013 obal_eva_turkova_014 obal_eva_turkova_015 obal_eva_turkova_016 obal_eva_turkova_017 obal_eva_turkova_018 obal_eva_turkova_019 obal_eva_turkova_021 obal_eva_turkova_022 obal_eva_turkova_023 obal_eva_turkova_025 obal_eva_turkova_028 obal_eva_turkova_029 obal_eva_turkova_031 obal_eva_turkova_035obal_eva_turkova_037

 

Jak jste se dostali ke své práci nebo k tomu, co děláte teď?

E: Já strašnou náhodou. Skončila jsem Ekonomickou fakultu – Management a marketing na Slovensku, pak jsem přijela do Prahy, kde jsem nejdřív asi týden pracovala v reklamce, ale dala jsem výpověď a sehnala jsem si práci v kultovním jazzovém klubu Jazzclub Železná. Když klub ukončil provoz, pracovala jsem pro další kulturní instituce a festivaly jako produkční a PR manager. Při práci pro kulturní centrum NoD/Roxy jsme s kamarádkou Adrianou v roce 2005 v jeho prostorech založili FashionShop PARAZIT, konceptuálně jako první alternativní prodejní galerii v Praze, která se zaměřila na čerstvé absolventy a studenty designu a módy. V tom čase neexistovala žádná jiná alternativa ke konfekci kromě 2nd-handu a PARAZIT vznikl z naší osobní potřeby jít proti proudu a hledat nadčasové věci. V prostorách NoD/Roxy se také zrodily v současnosti hodně populární prodejní akce alternativní módy a designu. Po roce fungování jsme dostali nabídku z pasáže Alternatiff area v Karlové 25 u Staroměstského náměstí. Všechno vzniklo pod heslem „Nakrmte svého parazita“ – tvrzení, že je to vlastně docela dobrý nápad, abyste přijali vaši vnitřní touhu myslet a vyjádřit sama sebe individuálně.

R: Od poloviny devadesátých let se zabývám počítačovou grafikou ve všech podobách a 15 let jako 3D animátor převážně v herním průmysle, Cold war, Paintkiller, Need for speed…. Posledních 6 let pracuji jako „freelancer“ na různých projektech a poslední 2 roky tvoří značnou část mých zakázek vizualizace pro medicínu napr. Science Photo Library. Pracovat z domu a u toho vychovávat dítě není právě nejlepší volba, a proto jsem začal hledat prostor kancl, kterým bych oddělil práci od soukromí. Nešlo mi však o klasickou kancelář, ale spíše o místo, kde bych potkával zajímavé a nové lidi. Původně jsem plánoval malý antikvariát zaměřený na knihy o umění. Když jsme však našli volný prostor k pronájmu kousek od bytu a hned vedle Paláce Akropolis, který byl původně starožitnictvím, tak už u toho zůstalo a vznikl NanoAntik.

 Podle čeho vybíráte věci do krámu?

Oba: (Smích) Podle sebe.

E: Nemáme krám pro starožitnosti, já jim říkám obstarožnosti a moc je nemusím, nemáme rádi přeplácané věci, inklinujeme k čistému designu, což pro mě znamená Funkcionalizmus, Kubismus, Bauhaus, a mám ráda také Artdeco a Brusel.

R: Já jsem spíš zaměřený na plastiky, grafiku, obrazy, loutky, fetiše a zajímavé objekty, prostě vše co má svůj vlastní vizuální styl a nějak vybočuje z dobových trendů. Manželka se zaměřuje spíš na poválečné období, a to hlavně na bytové doplňky, hračky, keramiku a porcelán.

E: Já miluji retro styl a v podstatě všecko, co bych si vzala domu a nemůžu nebo nechci mít úplně přeplácaný byt (smích).

R: Je to spíš takový vysunutý obývák, když už se to k nám domu nevejde a časem to zas obměníme.

 Čím jste chtěli být jako malí?

R: Já kosmonautem, určitě. Ve dvanácti letech jsem pak chtěl být programátorem v jazyku Lisp…

To se ti splnilo v podstatě…

R: Ani ne, já dělám animátora, takže spíš to výtvarno, než programování.

E: Já klasika, lékařkou v Africe a pomáhat lidem.

 Máte nějaký koníčky?

E: Asi nejtěžším koníčkem jsou jeho knihy, které jsme vytahovali k nám na čtvrté patro bez výtahu…čtyřicet pěkných banánových krabic a vystačilo by to na jeden malý antikvariát…

R: Tak určitě koníčky jsou. Knihy, figurální kresba a modelování, hudba, nezávislé filmy…

 A co ještě sbíráte?

E: Já staré panenky, nemusí to být speciální značka, ale prostě aby byly něčím zajímavé, takové divné. A lampičky a barevné sklo a staré černobílé a červenobílé pruhované předměty. A spolu sbíráme surrealistické postavičky od Dity Rakouské, pro mě největší talent, co jsme objevili za roky fungování FashionShopu PARAZIT.

R: Staré počítače, knihy a časopisy o umění, anatomii, komiksy…

 Kde nakupujete vybavení do bytu?

E: Je to různé, něco přes e-bay, aukro, něco z bazarů nebo blešáků. Židle jsme dokonce našli u konťáků a dali jsme si je nově očalounit. A teď už nakupujeme v NanoAntiku.

R: Já mám oblíbený obchod na desky Phono a koupil jsem si tam taky luxusní gramofon ze 70. let značky LUXMAN.

 Co naposledy jste pořídili?

E: Naposledy obraz od Zdenky Burghauserové. Baví mě ta její popartová barevnost, kterou jí právě v 30. letech vyčítali. A velký funkcionalistický lustr do obýváku.

 Co máte doma nejradši?

R: Já mám nejraději sochu Mefistotela od Gautiera z Francie.

E: Já bíle ikonická křesílka z 60.let od britského designéra Robin Day. Paradoxně jsme si je pořídili na bleším trhu v Paříži.

 A naopak co tady rádi nemáte?

E: Jednoznačně kuchyň, je udělaná z chodby a malá a nepraktická.

 Tři nej místa v okolí?

R: Palác Akropolis, Mlíkarna – Riegrovy sady a Parukářka.

E: Café Prádelna, Kino Aero, Žižkovská věž, Olšanské hřbitovy

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha