archiv

Petr Faltus

Bydlí v činžovním domě v Bubenči.

Narodil se v Chrudimi, vyrůstal Litoměřicích. Studoval Střední uměleckou školu Václava Hollara. Poté studoval Ilustraci a grafiku na VŠUP v Praze. V té době se dostal na půlroční stáž do Hamburgu, do ateliéru Ilustrace a grafiky k profesoru Rüdiger Stoye. Dnes se zabývá malbou, grafikou a ilustrací.faltus_044 faltus_043 faltus_042 faltus_041 faltus_040 faltus_039 faltus_038 faltus_037 faltus_036 faltus_035 faltus_034 faltus_033 faltus_032 faltus_031 faltus_030 faltus_029 faltus_028 faltus_027 faltus_026 faltus_025 faltus_024 faltus_023 faltus_022 faltus_021 faltus_020 faltus_019 faltus_018 faltus_017 faltus_016 faltus_015 faltus_014 faltus_013 faltus_012 faltus_011 faltus_010 faltus_009 faltus_008 faltus_007 faltus_006 faltus_005 faltus_004 faltus_003 faltus_002 faltus_001 faltus_000

Jak jsi se dostal k tomu, co děláš?
Já jsem nikdy nic jinýho nedělal.

Vždycky jsi chtěl být malíř?
Děda byl učitel a hodně si kreslil, a tak jsem kreslil s nim.
Třeba na katalogu litografie z let 2005/2007 je kresba čůrajícího čerta, kterou jsem podle datumu nakreslil, když mi byly dva roky. Zaplaťpánbůh, že mi to maminka všechno schovávala.
A pak jsme jezdili s dědečkem na výstavy do Prahy a vždycky jsme šli za Františkem Hudečkem. Šli jsme do galerie, potom bylo pivo a já limonádu, takže já jsem znal všechny hospody a záchody a furt jsem jenom chcal, chcal a chcal… A teď si představ, že odcházel jeden fotograf z toho atelieru od Hudečka a najednou jsem tam byl a najednou hop, jseš tam. Tak jsem tam byl šest let.

Co jsi vystudoval?
Já mám Holarku a pak jsem vystudoval Ilustraci u Šalamouna.

Ty se zabýváš malbou, grafikou, ilustrací, nějaký básně, poesii taky děláš…
Vždycky přijde něco slovního a pak to vlastně sděláš. Hodně dělám grafiku, ale to je taková potřeba, třeba když čteš dětem pohádky, nějaký kus textu tě zaujme, napadne tě básnička a hop uděláš na to obrázek.

A co z toho ti jde nejvíc nebo tě baví nejvíc?
Podle nálady. Grafika je úžasná, to je nádherný a myslim, že mám velký štěstí, že to dělám u Tomáše Svobody (v litografické dílně). Před každou litografií je pastel, to jsou věci, který si tu nechám. A potom mě baví kniha, třeba ta poslední Karel Steigerwald – Čas utopie, to byl úžasnej projekt.

Máš za sebou hodně výstav, ze které z nich máš nejlepší pocit?
Paradoxně ty co vypadaj, že jsou nej, tak to tak ve výsledku neni. Která mě bavila, byla na Oravě. Oravská galerie, neskutečná profesionalita, úžasný. Jmenovalo se to Měsíc k vidění a putovala dva roky.Na vernisáži jsem bohužel nebyl, měl jsem současně také výstavu v Toledu, ale viděl jsem to pak úžasně nainstalovaný. V té galerii na Oravě je paní ředitelka, která tomu nesmírně rozumí a ta to prostě zorganizovala dokonale.

Kde čerpáš inspiraci?
Dětství v jižních Čechách u babičky a dědy. Moje manželka je ze Šumavy a teď tam žijou i moji rodiče. Takže na Šumavě.

Máš taky ještě nějaký koníček? Nebo je tvůj koníček jenom tvorba?
Velkej koníček je člověče chlastání (chachacha). Ale ono je to všechno tak provázaný, že se najednou dostaneš do vážný hudby, poesie…

Sbíráš něco?
Všechno jsem sbíral, ale jak se stěhuju, tak všechno pomalinku separuju a těď naposledy jsem si na třídění pozval kamaráda sochaře a hodně jsem toho vyhodil. Třeba takovýty řetízky, náramky, já už toho měl na sobě tolik, že jsem přepadával. Každá z těch věcí byla proti něčemu, to mám po babičce. Né, že by to byla pověrčivost, ale spíš přání.

Třeba tady ta hůl je ze Šumavy, měla ji babička manželky a tu zebru, co je na ní, jsem ukradl ve školce.Takže ty věci propojuješ, stejně tak jak se propojujou lidi. Nebo támhle ty hodiny (nad dveřma) jsou od dědy a toho šaška jsem našel na půdě a jmenuje se to Šašek šuká čas. A to jsem nevyhodil. Pak vlastně sbírám místa a vzpomínky, které schovávám do svých litografií.

Kde pořizuješ věci do bytu?
Třeba židle, něco jsem koupil, něco dostal, něco našel. Zajímavý je tohle křeslo, co mi sem dali nejdřív rodiče do ateliéru. Chvíli jsem ho používal, pak jim ho zas vrátil, moje máma ho i nějak spravovala, ve finále se dostalo ke mně zpátky a já jsem náhodou na nějaký výstavě zjistil, že je to křeslo od Kotěry a nechal jsem si ho zrestaurovat a mám z něj radost.

Co sis pořídil naposled?
Štětec a do bytu funkční skříň (plechový regál). Ale asi všechny věci tady maj nějakou svojí historii.

Jednu věc, co tady máš nejradši?
Už jsem o tom mnohokrát přemejšlel a o jedný věci to neni. Ale možná krabičku po babičce (hnědooranžová s květinou, viz foto).

Máš tu věc, kterou nemáš rád, ale pořád ji tady máš? Nemůžeš se jí zbavit?
Věci ani lidi, co nemám rád, tak tady nejsou. Třeba tu mám takovýho sádrovýho trpaslíka, nad kterym vždycky, když se stěhuju, se stěhováci podivujou, co to tady mám, ale já si ho vážim. Dala mi ho jedna obdivuhodná paní, která věděla, že sbírám takovýhle věci a říkala, že ho mají strašně dlouho na zahrádce a nikdo už ho nechce. A já říkám: „Okamžitě ho chci!“

 

www.petrfaltus.cz

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha