archiv

Monika Podaná

Bydlí v podkrovním bytě ve Vršovicích.

Narodila se v Senohrabech. V Praze, kde i teď bydlí, studovala na střední škole Management a podnikání v umění a reklamě a k tomu fotografii a grafiku. Poté studovala vysokou školu obor Sociální komunikace, kvůli autonehodě ale studium přerušila. Pracuje jako modelka.MonikaPodana_021 MonikaPodana_020 MonikaPodana_019 MonikaPodana_018 MonikaPodana_017 MonikaPodana_016  MonikaPodana_014MonikaPodana_022 MonikaPodana_013 MonikaPodana_012 MonikaPodana_011 MonikaPodana_010 MonikaPodana_009 MonikaPodana_008 MonikaPodana_007 MonikaPodana_006 MonikaPodana_005 MonikaPodana_004 MonikaPodana_003 MonikaPodana_002

Jak jsi se dostala k modelingu?
Když mi bylo osmnáct, tak jsem se dozvěděla, že firma Guess hledá novou tvář, z nějakého hecu jsem se přihlásila a vyhrála jsem to. A pak začali přicházet nabídky od modelingových agentur. Šla jsem tedy do Czechoslovak models, tam jsem dostala smlouvu, a tak jsem začala.

Myslíš si, že tě to bude živit pořád? Co pak?
Životnost modelky závisí na tom, jak má silnej book, jaké práce má za sebou, s jakýma agenturama spolupracuje. No, ono je to taky v každé zemi jinak. A pak bych si chtěla dodělat školu, možná něco kolem fotografie a nebo kolem módního průmyslu.

A kam jsi se díky své profesi podívala?
Fotila jsem v Německu, v Turecku a byla jsem půl roku v Miláně.

Kde ti to pomohlo nejvíc?
Tak Miláno je taková škola pro modelky. Začínající modelky se nejdřív posílají do Turecka, Řecka nebo třeba do Asie. Tam si holky udělají fotky do booku a s těma se pak můžou prezentovat v agenturách už v těch lepších zemích, kde si mohou vydělat lepší peníze. Já jsem měla book už od nás a Miláno je už ta lepší destinace, kam jsem se díky tomu dostala. Tam tě naučí, jak chodit, jak uspět na castingech, jak mluvit, a pak už je to pro tebe taková rutina. Myslím, že by tam měla začít každá modelka.

Jak se ti tam líbilo?
Líbilo se mi tam. Ze začátku to bylo úplně super, byla jsem z toho nadšená. Pak to začlo být dost náročný, pořád to šlo dokola. Ono v tom městě toho moc není, je to takové business město, kde můžeš jít nakupovat nebo jít na diskotéku nebo do klubu.

Byl tam někdo, kdo ti utkvěl v paměti?
Těch lidí tam bylo hodně, ale měla jsem tam spolubydlící Saru Longoria, která se zúčastnila American´s Next Top Model. To je úžasná holka, hroznej živel a strašně pozitivní člověk.

Říká se, že modelky nejsou úplně chytré. Je to pravda?
Tak je to práce jako každá jiná, jsou to třeba holky, co si potřebujou vydělat peníze a při tom dělají vysokou školu.

Takže je to mýtus?
Potkala jsem spoustu hloupejch holek, ale nemyslím si, že by to byla většina.

Jakého focení si vážíš nejvíc a proč?
Asi nejvíc si vážím focení, co jsem dělala v Itálii pro web magazínu Vogue. Nejvíc mi to pomohlo v mé prozatimní kariéře. Bylo to hodně vidět, a díky tomu jsem dostala hodně dalších nabídek.

Od kterého fotografa se ti nejvíce líbí tvé fotky?
Tak v Itálii Matteo Rigamonti. U nás Lukáš Dohnal a Robert Majer.

Co koníčky, máš nějaké?
Dost sleduju módu, různé blogy a tak. Pak kultura všeobecně.

Podle čeho vybíráš věci do bytu?
Zatím to úplně neřeším, jelikož nebydlíme ve svém. Plánujeme s přítelem nějaké své bydlení a tam už se realizuju víc.

Kam tedy zamíříš, když chceš něco koupit do bytu?
Větší věci v Ikea a menší spíš lokálně, když si mě to najde někde samo.

Co jsi naposledy pořídila?
Budík.

Jakou věc máš z bytu nejraději?
Postel v ložnici, tam mi je dobře.

Co zde máš a nemáš to ráda?
Mapu co máme nad postelí. Tam si přítel vyznačuje špendlíkama odkud pil pivo.

Monika Podaná

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha