archiv

Miloslav Moucha

Bydlí střídavě v rodinném domku v Paříži, v bytě v Praze a na chalupě na Onom světě.

Grafik, malíř a spisovatel.

Říká: „Umění má být emocionální záležitost a nemají se v něm hledat významy a informace.“ Je to autodidaktik a ačkoliv nerad cestuje, tak jeho výtvarný mýtus je cesta. V roce 1968 odešel do Paříže. V roce 1974 byl jmenován profesorem na Ecole des Beaux-Arts v Besanconu. Uspořádal přibližně třicet samostatných výstav, jak v České republice tak v zahraničí. Jeho dílo můžete vidět například v GHMP, Museé National d’Art Moderne-Centre G. Pompidou, Galerie Mathieu, atd. V roce 1999 vydalo nakladatelství Arbor vitae jeho monografii Životaběh. V tomto čase pozvolna připravuje knihu, která by shrnovala jeho celoživotní dílo.

Vím že jste studoval peďák a to obor výtvarky a matematiky. Dodělal jste to?
Nedodělal, já nemám vystudováno nic.

A proč?
Protože když jsem ho studoval, tak přišli Rusové a já jsem odešel.

Máte za sebou asi 30 výstav. Vaše obrazy jsou ve sbírkách renomovaných galeriíc, je ještě nějaká meta, kterou byste chtěl pokořit? Může se umění vlastně dělat pro nějakou metu?
To je otázka….Kdyby byl člověk rozumnej, tak by se na to vy…. .

V šedesátém osmém jste musel odejít do Paříže. Jaké to pro vás bylo?
Na to jaké to bylo, si můžeš odpovědět sám.

Proč zrovna Paříž?
Paříž byla a je mýtus.

Šel jste tedy rovnou do Paříže?
Šel jsem nejprve do Mnichova. Uměl jsem jazyk a měl jsem tam známé.

Proč jste tedy pokračoval v cestě?
Nějak mi to tam nesedělo. Měli sice mercedesy, všude to bylo upravený, i s lidmi jsem si rozuměl. Ostatně o Bavorácích se říká, že to jsou Češi, kteří nebyli líní a šli dál. Ale přes to všechno to pro mě nebylo.

Kdo na vás ve Francii nejvíce zapůsobil, máte nějaké setkání, na které do teď rád vzpomínáte?
Zajímavých lidí jsem potkal spoustu, ale asi nikdo, kdo by se mi až tak výrazně zaryl do paměti, tam nebyl.

Máte krásnej ateliér na chalupě, kolik času v něm trávíte prací? Nebo se tam jezdíte jen rekreovat?
Když jsem chalupu koupil, tak první věc, co jsem tam udělal, byl záchod, sprcha a ateliér. A jinak jsem na nic nešáhl.

Ateliérů máte víc, kolik?
Mám dva. Jeden na chalupě a druhej v Paříži. Měl jsem ještě jeden v Lyonu, ale to už je minulost.

Který z nich je produktivnější a proč?
Na velké formáty je produktivnější chalupa, kde můžu dělat ve stodole. Tam se dá dělat na jaře a v létě. Obdobně je tomu v podkrovním ateliéru chalupy, ale tam je to zase jaro a podzim. V zimě je tam zima a v létě vedro, ale občas tam v létě dělám. Ale musím se chodit chladit. O to rychleji tam ale schnou barvy.

A co se týče vybavení chalupy a ateliéru, kde vybíráte?
No, tak já jsem si nechal dělat stůl a židle od místního truhláře. Stůl je velmi jednoduchej ze smrku. Židle jsou dubové a jsou to v podstatě kopie selských židlí ze sedmnáctého století. Jsou sice nepohodlné, ale prostě se to k tomu nějak hodí. Jináč jsem v Milevsku našel starou malovanou skříň, kterou chtěl někdo vyhodit. Tu jsem si sám trochu opravil.

Takže spíš podpoříte zdejší malovýrobu?
Jistě, tak je to navíc ze zdejšího dříví a je to přesně tak, jak chci já.

A co jste do chalupy naposledy pořídil?
Do chalupy nic. Ale v ateliéru, co mám ve stodole, jsem nechal udělat novou podlahu ze smrkových fošen.

Sbíráte něco?
Dřív jsem sbíral grafiky, ale dost to lezlo do peněz.

Máte nějakou věc na chalupě, kterou tam pořád máte a ne a ne se jí zbavit?
Takovou věc tam nemám.

Kterou věc máte na chalupě nejraději?
Tak dispozice a samotné umístění té chalupy je naprosto geniální, takže asi to místo samotné.

www.moucha.fr

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Samuel Moucha, Jakub Vávra