archiv

Michal Škapa

Bydlí v činžovním domě  na Vinohradech.

Vystudoval gymnázium, poté  nastoupil na Pedagogickou fakultu UK obor výtvarné výchovy. Tu po dvou letech opustil a přešel na VOŠG Hellichovu, díky tomu se dostal k počítačové grafice, která ho živí  do teď. Je to jeden z kultovních graffiti tvůrců v České republice. Jeho práce byly k vidění nejen na ulicích, ale i v různých galeriích a také na Expu 2010 v Šanghaji. Jeho ateliér můžete najít v prostorách Meet Factory.

 

tron_000 tron_047 tron_046 tron_045 tron_044 tron_043 tron_042 tron_041 tron_040 tron_039 tron_038 tron_037 tron_036 tron_035 tron_034 tron_033 tron_032 tron_031 tron_030 tron_029 tron_028 tron_027 tron_026 tron_025 tron_024 tron_023 tron_022 tron_021 tron_020 tron_019 tron_018 tron_017 tron_016 tron_015 tron_014 tron_013 tron_012 tron_011 tron_010 tron_009 tron_008 tron_007 tron_006 tron_005 tron_004 tron_003 tron_001

 

Tvůj nick je Tron, proč zrovna toto jméno?

To je podle legendárního film z roku 1982, kde byla poprvé použita počítačová grafika, celej film je hrozně naivní, co se týče příběhu, ale výtvarně je hrozně krásnej. Je to film, kterej mě dost ovlivnil. Nedávno byl natočen druhý díl, který nedosahuje takových kvalit. Teda podle mých měřítek.

Měl si víc různých pseudonymů, byl ten výběr vždy ovlivněn podobným příběhem?
Většinou to nějak vykrystalizuje. Člověk se nějakou dobu hledá, hraje si s písmeny. Tron je zrovna takovej můj nejvýraznější z nich za celou dobu, co to dělám.

Co tě přivedlo ke graffiti?

Začal jsem si toho všímat těsně  po revoluci, kdy vlastně bylo ještě celkem dost šedivo, a kámoš, kterej už byl trochu víc zcestovalej než já, tak přinesl nějaký první časáky. A pro nás to bylo obrovský dobrodružství a inspirace, něco takovýho jednak vidět a jednak tvořit. V té době, když se ve městě objevil novej tag nebo piece, tak jsme k tomu hned běželi, úplně to zářilo, jak nějakej zlatej poklad. Celá tehdejší scéna se o tom hned bavila.

Pamatuješ si na svou první věc?

Jedna z prvních věcí, co jsem dělal s Ezopem na Vltavské – Zeus gang. Jo a vlastně ještě dvě věci před tím. Byli jsme fakt naivní kluci, takže jsme za bílého dne na Vltavské ve fontáně dělali barevný product.

Kdo tě  nejvíc ovlivnil v graffiti?
Praha měla tradiční vzor Berlín, kam první writeři z Prahy jezdili. Zároveň Němci jezdili sem a dále na východ. Jeden z prvních impulzů byl také článek o graffiti v Reflexu, tam byla fotka Zephyra na metru v New Yorku, ten piece mám do teď vtištěnej v hlavě. To je věc, která mě dost ovlivnila. Mě spíš ovlivňovala Amerika než Evropa.Spíš než do Berlína jsem jezdil do Amsterdamu, kam jsem jel pětkrát za sebou vždycky v létě. Až posléze jsem se dozvěděl, že to bylo zrovna to město, z kterého se to rozšířilo do zbytku Evropy. Tam už v osmdesátých letech byla dost velká scéna a skrze ní a její následovatele jsem tam viděl právě ty vlivy amerického old schoolu. Berlín už to převzal a byly tam k vidění další mutace toho stylu.

Jak se koukáš na pohled veřejnosti, změnil se hodně za dobu, co se tomu věnuješ?
Samozřejmě se to vyvíjí. Když jsme začínali my, tak nebyly žádné zákony, které by to postihovaly. Takže ani veřejnost nevěděla, jak se k tomu má zachovat. No a represe se postupem času dost zvětšily.

A tvůj osobní  pohled, změnil se?

Určitě,  člověk si víc vybírá místa, kde dělá. Navíc Praha je prošpikovaná kamerovým systémem. Například v Paříži si to lidé ubránili, nenechají se takhle sledovat na každém rohu.

A s odstupem času nekoukáš na to třeba jako na vandalismus?

Já tím, že jsem to dlouhou dobu dělal, tak nejsem schopnej z toho takhle vystoupit. Za vandalismus to vyloženě nepovažuju. I když je pro někoho ta věc zničená, tak já se na to dívám z druhý strany. Je to opojná představa a utopie vidět město počmáraný minimálně do vejšky, kam ruka došáhne. Některý věci mi v daných lokalitách sedí, některý méně a sám bych je tam neudělal. Je to věc osobního názoru.

No a kdyby jsi měl krásnej novej dům, byl by jsi majitel. Někdo by přišel a potegoval by ti ho. Vadilo by ti to?

Nasralo by mě to, ale co se s tím dá dělat…?

Jak jsi přišel na to, že budeš  dělat street art?

Já  věcem, který dělám venku říkám graffiti. Škatulku street art nemám rád, ono se pod to dá schovat to či ono. Uplně svojí tvorbu neodděluju ani to neškatulkuju, všechno se celkem prolíná dohromady, takže když je to v galerii a lidi to považujou za umění, tak to tak asi má být. Jinak kreslení, obrazy, malování venku na zdi, graffiti, muraly, to je pro mě jeden tvůrčí proud, kterej nijak striktně neodděluju do nějakejch škatulek.

Myslíš si že street art patří do galerie, neztrácí to myšlenku právě té ulice?

Když to není tupě  přeneseno a když se to člověk snaží přesunout dál do jinejch sfér, tak to uznávám. Někdy se to povede a někdy ne. To už je na posouzení ostatních.

Které své práce si vážíš nejvíc?

Nejvíc mě potěší, když  se mi podaří získat nějakej velkej prostor venku. A ten poslední  mural, s kterým jsem hodně spokojenej, jsem dělal teď v létě, když jsem byl pozvanej na akci Graffiti Boom do Chebu. Tam jsem dostal na místní škole velké průčelí plus barvy a měl jsem volné ruce. Tam jsem udělal takovej vrstevnatej velkej kousek.

Zbývá ti čas na nějaké  koníčky?

Tak pro mě je tvorba práce i zábava. A co se týče koníčků, tak nějaké sportovní vyžití, četba a tak podobně. Navíc jsme nedávno s Vladimírem 518Studiem 44 založili na Vinohradech sítotiskovou dílnu Analog!Bros. Takže to je další obor, kterému se teď chci věnovat.

Sbíráš něco?

Sbírám sítotiskovou grafiku, pak, jak je u mě doma vidět, sbírám obrazy. Bohužel to tady není nafukovací, takže se sem nevejde všechno. Něco mám ještě v archivu v ateliéru v Meet Factory. Teď nedávno jsem pořídil gramec, takže plánuji, že budu sbírat desky. Hudba mě zajímá dlouhodobě, mám hodně známých co se pohybujou kolem rapu nebo nějakého DJingu.

Kde kupuješ věci do bytu?

Tak tady u mě je to kombinace různejch věcí. Něco jsem našel tady na půdě, když jsem se sem stěhoval, něco jsem vyrobil s kamarádem, co se věnuje truhlařině. Ale samozřejmě doplňuji různě – třeba Ikeou.

Co naposledy jsi pořídil?

Asi postýlku pro Ralfa.

Máš tady něco, co nemáš rád, ale pořád to tady máš?

Třeba to křeslo v kuchyni se pořád tahá z místnosti do místnosti a více méně tady překáží. Ještě je tady taková historka k té kuchyni. Zhruba před deseti lety, když jsem se sem stěhoval, tak paní, která byla pamětnicí a přepouštěla mi ten byt, tak tvrdila, že právě do té kuchyně střechou za války, když Američané bombardovali vybrané německé cíle v Praze, propadla bomba, ale nevybuchla. Vedlejší dům to odnesl, tento z části. A tady nějaká paní sousedka vzala bombu do sukně a odnesla jí na zahradu.

A věc, kterou máš z bytu nejraději?
Pracovní stůl a pak asi lustr z kuchyně, ten mám od kamaráda, co chvíli dělal exekutora a zrovna ten lustr byl mezi zabavenýma věcma, a tak jsem ho odkoupil.

portfolio: www.834.cz
Michalovo portfolio na Behance.com

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha