archiv

Michal Nováček a Martin Jan Bonhard

Martin s Michalem spolu žijí poblíž Pražského hradu ve starším domě. Martin je napůl Čech a na půl Rakušan, ostatně už když jsem byl pozván na návštěvu, tak jsem byl upozorněn, že česko-rakouská otázka je u nich všudypřítomná. Martin pracoval pro Národní divadlo a byl čtyři roky ředitelem Českého centra v Paříži, kam i nadále dojíždí za studiem. Michal je zahradní architekt a má své zahradnické studio, které aktuálně provozuje ze svého bytu. V poslední době se začal zabývat i interiérovým designem, který ho ohromně baví. Třetí člen domácnosti je jejich jezevčík Miluška, která nás bedlivě po celou dobu rozhovoru sledovala. obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_002 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_003 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_004 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_005 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_006 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_007 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_008 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_009 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_010 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_011 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_012 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_013 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_014 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_015 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_017 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_018 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_019 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_020 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_021 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_022 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_023 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_024 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_025 obal_Michal_Novacek_a_Martin_Jan_Bonhard_026

 

Jsi Čecho-rakušan, momentálně studuješ v Paříži, kde se cítíš být doma?

Ma: Hodně se cítím být doma tady v tom bytě, tady ten byt je jako ostrov, protože ho máme moc hezky zařízenej, hrozně pohodlnej. Mám tady satelitní příjímač přes kterej mám kontakt do německy mluvícího světa. A jinak co se týká domova, já mám hrozně rád Prahu, hrozně rád Paříž, Mnichov, Salzburk, kde jsem vyrůstal. Ale nejkritičtější vztah mám k český společnosti, chybí mi západní evropa, asi tak. Praha je rozhodně nejhezčí město, ale musím se tady hodně snažit a vyhýbám se spoustě věcem velice vědomě.

Když máš takovej širokej rozhled, mohl bys porovnat přístup k bydlení v těchto destinacích? Jak se bydlí ve světě a jak u nás?

Ma: Já si myslím, že v Praze se dá bydlet poměrně hezky za poměrně málo peněz. Že ty nájmy nejsou až tak vysoký, jak si spousta lidí myslí. Ve srovnání s tím, jak vysoký je průměrný plat a ještě když jste dva, tak se dá najít v Praze dost hezký bydlení. Stavy domů, jsou často horší, protože se o ně nikdo nestará. Buď tam nejsou jasný vztahy mezi majiteli, nebo ten majitel k tomu prostě nemá vztah, protože to restituoval v druhý nebo třetí generaci. To jsou teďka takový moje dojmy, jsou i výjimky. Co se týče srovnání….to se hrozně blbě srovnává, v té Paříži když máš hodně peněz, tak bydlíš krásně, když peníze nemáš, bydlíš míň krásně. A Německu je prostě všechno pořádný, všechno hezky uklizený, všechno pořádně postavený a je to prostě německý.

Je tedy české bydlení něčím specifický?

Ma: To středoevropský bydlení je více méně stejný. Teda moje reference jsou Rakousko, Německo a Česko a až na tu čistotu, pořádek, detaily, nevím jak to mám pojmout. To bydlení je poměrně stejný. A ve Francii zase, to už je takový jižnější, to má úplně jinej šmrnc. A tam to taky už není jako v tom Německu například. Ale to k tomu patří, to je prostě to jižní. Mně to v té Praze kupodivu vadí a v té Paříži ne.

Takže nejsme v něčem odlišní?

Ma: Zouvání bot a bačkory. Absolutní zákaz zouvání bot u nás v rodině. A přijde mi to až neslušný.

Mi: Tak ono je divný, když někam přijdeš v košili a v saku, a pak tam běháš v ponožkách. Já chápu, když má někdo malé děti, to se zuju sám.

Ma: Pak ještě spousta Ikey, my tady třeba taky máme Ikeu, ale promíchává se to.

Jaká je tvá nejoblíbenější zahrada nebo park v Praze?

Mi: Praha a zeleň je taková hrozně specifická, veřejná zeleň v Praze je taková neuchopená. Ona zahradní architektura je spíš o privátních věcech, které jsou většinou za plotem, takže ty krásný věci nevidíš. Je to těžká otázka…mám rád Letnou, nemám rád Stromovku.

Kdo podle tebe dělá nejhezčí zahrady?

Mi: Mám rád Sendlera, mám rád A05ku, ty dělají hezký věci.

Ma: No ty děláš strašně hezký věci.

Mi: Každej to dělá úplně jinak, já dělám rád ty privátní věci, spíš je to o detailu. Nikdy mě nebavilo ve škole územní plánování, protože to jsou velký celky a to mě nebaví. Mě baví spíš si sednout s tím člověkem a řešit detail až do poslední kytky.

Odráží se přístup zahradního architekta i ve tvém interiérovém designu?

Mi: Já jsem přišel k interiérovému designu úplně náhodou, protože jsem měl klienta, kterému jsem dělal několik zahrad a on otvíral obchod s loveckýma zbraněma. A zeptal se mě, jestli mu někoho doporučím, a tak jsem mu řekl, že bych to udělal sám a dopadlo to hrozně hezky. Protože ten obchod je dělanej jako starej anglickej klub. A tím celým prostorem letí hejno kachen. Nechal jsem vypreparovat asi třicet kachen, který jsou v různých fázích letu nainstalovány v celém prostoru prodejny. Nějak se to líbilo a pak další klientka, pro kterou jsem předtím také udělal pár zahrad, tak mi řekla jestli jí neudělám dům. Na to jsem si vzal kolegu, stavebního architekta, takže zařizujeme obrovskej barák v Troji, což je super. Mě vždycky bavily interiéry, takovej ten styl najít něco v kontejneru, očistit. Nemám rád, a ani jsem na to neměl nikdy moc peněz, na ty designový kousky. To mě baví.

Já se hlavně ptám z toho důvodu, jestli díky své původní profesi dáváš do interiérů třeba kytky?

Mi: O tom to vůbec není, když dělám interiér, tak nepřemejšlím, že bych byl zahradní architekt. Jako občas se tam objeví třeba miska s mechem, snažím se tam trochu té zahrady dostat, ale že bych to dělal hlavou zahradního architekta, tak to ne.

Co máte na své práci nejradši?

Ma: Já jsem teď změnil profesi, pracuji ve velký telekomunikační společnosti, do toho ještě dělám postgraduál. Tak pro mě je vše hrozná změna, je to všechno výzva a to mě baví.

Mi: Já mám rád, že mám hrozně širokej zápřah a že se musím pořád něco učit. Každej ten projekt je úplně jinej a v tom interiéru si mohu dovolit plnit sny, který bych třeba jednou chtěl. Bavěj mě ty všechny tapety, závěsy a tak.

Ma:V tom jsme úplně odlišní. Michal za mnou vždycky přijde a chce znát můj názor, což mě hrozně vytáčí. On by sem pořád něco nového dával a já to prostě reguluju.

Takže ty jseš ten, co doma hlídá, abyste těch věcí neměli moc?

Ma: My jsme spolu žili, než jsem odetěl do Paříže, pak jsme spolu nežili a měli jsme dvě domácnosti a pak jsme zase dali ty dvě domácnosti dohromady. A můj úkol byl asi během půl roku vyhazovat, vyhazovat a vyhazovat. A to teda bylo na rozvodové řízení.

Mi: Já mám takovej pocit, když vstoupím do nějakého bazaru a tam vidím spoustu úžasnejch věcí, třeba starej globus, kterej bych strašně chtěl…

Ma: A já už přemejšlím, kam bysme ho dali.

Mi: Martin je vždycky z těch návštěv strašně vyděšenej. Takže já si tyhle sny snažím plnit právě v těch interiérech.

Ma: Já se tomu úplně nebráním, ale prostě vždycky by za tu novou věc měla jít nějaká stará věc pryč. Mám rád ,když je ten byt takovej přehlednej.

Co máte doma nejradši? Kdyby vám někdo řekl, vezmi si jen jednu věc…

Ma: Ipod.

Mi: Já bych vzal tu dózu s kytkama a to z toho důvodu, že mi jí dala babička v takovým hezkým momentu.

Ma: A taky teda obraz Prahy z ložnice.

Mi: S tím se blbě cestuje..

Ma: Já vím, ale když máma emigrovala, tak děda za ní poprvé přijel a propašoval ten obraz v nohavici. On ten obraz asi není umělecky vůbec významnej, ale byl to obraz Prahy. Moji rodiče tady měli krásnej dům, před několika lety ho prodali, včetně interiéru. Ten obraz mi zůstal a visí teď u nás v ložnici.

Co doma nemáte rádi?

Mi: Nemám rád čalounění na našich vstupních dveřích, nelíbí se mi jeho barva. Jinak asi nic.

Ma: Pro mě je ten byt naprosto ideální.

Kde vybíráte věci do bytu?

Mi: To je moje práce… Třeba nedávno jsem v Holešovicích našel krásnej lodní kufr, tak jsem to hned telefonicky nahlásil, že přijedu domů v nákladovym taxi…

Ma: A já se vždy hned ptám, co mě to bude stát.

Mi: Já jsem tady ve funkci toho dekoratéra. Ten papoušek, co tady je. To jsem jednou nějak před bráchou řekl, že bych chtěl vycpanýho ptáka a jemu nějak umřel, tak mi ho vycpal. Pak třeba ty polštáře na pohovce jsou z Camdenu z Londýna z takovýho arabskýho trhu. Toho koně vedle jsme koupili v Bordeaux. Preferuji spíš bazary, chodím vlastně takhle furt, já tim relaxuju.

Co jste pořídili naposledy?

Ma: Židle do kuchyně.

Máte nějaký koníčky?

Mi: Já mám ryby, tady v těch vázách. To mě hodně baví, pak mám rád kytky a psa. Takže spíš takový živý věci. A pak to chození po bazarech a blešácích.

Ma: Já jsem podstatně víc při zemi než Michal, takže vedle těch standardních věcí, jako jsou sporty, hrozně rád cestuju a jsem nejspokojenější na letišti. Mám rád kulturní záležitosti, hodně operu. Jsem odkojenej Mozartem ze Salzburku.

Co nějaké sbírky?

Ma: Cédéček máme velkou sbírku. Michal by totiž sbíral téměř všechno a já to prostě musím regulovat.

Mi: Já nejsem nějakej systematik, že bych za něčím šel a udělal si tu ucelenou sbírku. Nejsem systematik ani v práci ani v životě, takže dělám věci pocitově.

Čím jste chtěli být jako malí?

Ma: Já jsem jeden čas chtěl bejt Karel Gott, ale to jsem byl hodně malej. Myslím, že dělám to, co jsem chtěl dělat.

Mi: No já jsem si už od malička dělal nějaký výstavky, furt jsem někde urovnával věci, takže vlastně dělám to, co jsem chtěl dělat.

Tři nejoblíbenější místa v okolí?

Mi: Tak my máme asi výhodu, že tady v okolí je spousta dobrejch míst. Třeba Letná je v létě fantastická, když si tam vezmeš psa a dáš si tam pivo, tak tam zaručeně potkáš milion známejch.

Ma: Já tam rád chodím běhat, ale vždycky se pak ptám Michala, proč je tam ten kontejner plnej listí, proč je tam ta kadibudka, proč to prostě nedají pryč. Já to prostě vnímám úplně jinak než Michal a někdy ty naše debaty jdou skoro až na hranici hádky. Protože on ty věci vidí jinak, mně to prostě vadí.

Mi: Pak mě baví si dát třeba kafe na Pražským hradě a cestou na Petřín si ho vypít.

Co třeba někam na jídlo?

Mi: Tak tady je třeba taková příjemná hospoda Pětistovka. Já jsem teda spíš ten piknikovskej typ, prostě si něco vzít do ruky a jít si třeba sednout právě na tu Letnou.

Ma: My tady moc na jídlo nechodíme, teda já chodím s mojí kamarádkou, jelikož Michal má nejradši guláš, na ochutnávky přes Lime & tonic a chodíme téměř do všeho, co se nově otevírá.

 

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha