archiv

Martin Kalhous a Lucie Pavlásková

Martin s Lucií bydlí v krásné prvorepublikové vile na Hanspaulce. Oba mají dost kreativní povolání v oblasti veřejných služeb. Martin působí jako architekt ve studiu MY76, na Designbloku 2008 se představil s kolekcí dětského nábytku pro firmu Process . Lucie dělá PR pro několik módních značek a v neposlední řadě společně s Yinaci pracuje na projektu Czech Original Fashion.

Přijali jsme pozvání na čaj a vyslechli jejich vyprávění o práci, koníčcích a zálibách. Touto dobou je Lucie v poslední fázi těhotenství a společně s Martinem netrpělivě očekávají syna Huga.

Martin_Lucie_000 Martin_Lucie_001 Martin_Lucie_002 Martin_Lucie_003 Martin_Lucie_004 Martin_Lucie_005 Martin_Lucie_006 Martin_Lucie_007 Martin_Lucie_008 Martin_Lucie_009 Martin_Lucie_010 Martin_Lucie_011 Martin_Lucie_012 Martin_Lucie_014 Martin_Lucie_015 Martin_Lucie_016 Martin_Lucie_017 Martin_Lucie_018 Martin_Lucie_019 Martin_Lucie_020 Martin_Lucie_021 Martin_Lucie_022 Martin_Lucie_023 Martin_Lucie_024 Martin_Lucie_025 Martin_Lucie_026 Martin_Lucie_027 Martin_Lucie_029 Martin_Lucie_030 Martin_Lucie_031 Martin_Lucie_032 Martin_Lucie_033 Martin_Lucie_034 Martin_Lucie_035 Martin_Lucie_036 Martin_Lucie_037 Martin_Lucie_038 Martin_Lucie_039 Martin_Lucie_040 Martin_Lucie_041

 

Co máte vystudováno? 


M: Musím zmínit střední školu. Chodil jsem na SPŠ-Vodohospodářská ve Vysokém Mýtě. Ve škole jsme projektovali přehrady, regulovali říční toky a vůbec dělali věci, o kterých se točily filmové týdeníky. Po ukončení střední školy jsem trochu tápal na ČVUT na Fakultě Stavební, ze které jsem po dvou letech přestoupil na Fakultu Architektury. Studium jsem si ještě protáhl ročním pobytem na Bellas Artes ve Valencii.

 

Použil jsi někdy něco z té průmyslovky?


M: Blázníš Kolik myslíš, že se v poslední době postavilo přehrad nebo narovnalo řek. Na vzdělávání mě baví příval informací, takže mi ani nikdy nepřišlo líto, že jsem to zatím nepoužil. Třeba si to zatím šetřím do důchodu. Víš, co mě na tom ba? Že když se potuluju kolem nějaký technologický stavby hráze, zdymadla, lodní komory, vodní elekrárny, úpravny vody, tak alespoň tuším, co se tam děje. A protože mám rád vodní sporty, tak se ve svých vědomostech tajně zdokonaluju. Ale teď jsem ti řekl tajemství.

 

Potom jsi šel na tu architekturu…

M: Potom jsem šel na Fakultu Stavební, tam jsem zjistil, že to není ono, tak jsem udělal přijímačky na architekturu a tam jsem byl už spokojenej.

L: Já jsem vystudovala Obchodní akademii a pak Hospodářskou politiku a ekonomickou žurnalistitku na VŠE. Ekonomii se nevěnuju, ale díky té žurnalistice jsem přičichla k PR, ve kterém v různých formách pracuju už od školy, takže docela dlouho.


 

Jak jsi se dostal k tomu, co děláš?


M: Klasika, dlouhé roky dřiny a odříkání. Ale vážně, v průběhu studia a po ukončení školy jsem byl zaměstnanej v ruzných ateliérech, učil jsem se řemeslo a vyčkával na příležitost. První zakázky byly domy a byty pro kamarády. Prostě jsem chytil příležitost za pačesy a nepustil ji. Mám ji přivázanou v práci k totemu, takže ji mám každej den na očích. To, že mám práci, baví mě, neotročím někde v kolbence, to není žádná samozřejmost. Na to musíš mít čisté rukavičky a pečovat o každého klienta s láskou a pokorou.

Taky jsem během praxe zjistil, že nejsem zaměstnaneckej typ, a jinačí řešení není, než se postavit na vlastní nohy. Vlastně jsem měl asi doposud kliku, že jsem mohl spolupracovat s klientama, kteří jsou ochotni jít do experimentu, nenutí nás aplikovat, ale oceňují, že (si) vymýšlíme.

 

Jak jsi se dostala k Czech Original Fashion?

L: Ten projekt vymysleli a rozjeli moji známí Robert Peňažka a Honza Trnka, se kterýma jsem tehdy spolupracovala na jiných věcech. A protože mě móda vždycky dost bavila, tak se to nějak vyvrbilo, že jsem s nimi začala Czech Original Fashion dělat.

 

Byl někdo, kdo by vás ovlivnil natolik, že díky tomu děláte to, co děláte?


L: Já sem ještě na vejšce pracovala pro Lucii Pilipovou, která měla eventovou agenturu a organizovala různé mezinárodní konference a společenské akce. Tehdy jsem začala PR dělat v praxi, a díky ní mě to začalo bavilo. Hodně jsem se toho během těch čtyř let naučila, třeba při propagaci přehlídky Blanky Matragi. Jsem v kontaktu s hodně a různýma lidma z branže a každej mě inspiruje něčím jiným. Ať je to přístup k byznysu a klientům nebo třeba způsob, jakým vnímá módu.


M: Já jsem teď o tom přemýšlel a zjistil jsem, že v těch počátečních obdobích ten největší vliv měli rodiče.


 

Dělali něco podobného?


M: Právě že ne, máma pracuje ve výzkumáku. Je chemická inženýrka. A táta je humanista který vystudoval Matfyz. Jeho celoživotním zájmem je umění, má krasnou knihovnu, kdykoliv jsem něco hledal, tak to buďto věděl nebo se tom v tý knihovně dalo najít, prostě studna moudrosti byla u nás v obýváku, tak jsme nasávali. No a taky sport, ke kterému nás děti rodiče vedli. Nejdřív dřina, potom bedna a medaile na krk.

Táta je dost systematický, když se do něčeho zakousne, tak to dotáhne do konce. S tím jsem vstoupil na vysokou školu. Tam potom nasáváš a hledáš, po nějaké době se ztotožňuješ, vymyslíš interpretace. Základ je rozumět sám sobě, a potom občas nějaké moudro pustit do světa. Třeba příroda je úplně geniální, škoda, že těch 5% mozku, které dokážem používat, nestačí na to, abychom ji trochu pochopili. Každopádně to stačí na to, abychom věřili sami v sebe. To říkám ironicky, přijde mi to málo.

 

Jaká tvoje realizace tě baví nejvíc, a proč?


M: Od doby, co mám svoji kancelář, jsem realizoval menší zakázky pro investory v privátním sektoru. V poslední době pracujeme pro klienta , který se věnuje vzdělávání. Provozuje vzdělávací institut – poskytuje komplexní vzdělání od školky po dospělý věk. Spolupráce s ním mi přijde inspirující a jsem vděčný, že si nás k sobě přizval.

 

A je třeba něco, co by jsi jako architekt odmítl?


M: Já to mám spojený s vnitřním pocitem. Když cítím, že z té práce nebudu mít radost, když tam není vnitřní souznění s klientem, tak tu zakázku odmítám a nedělám na ní.

 


Je nějaká věc, co by jsi chtěl dělat?

M: Kubo, já jsem spokojenej, teď mě hodně baví ta práce okolo vzdělávání, zatim se projekty moc neopakujou a každej novej je zábava…ale můj sen je bejt členem posádky na lodi J. Cousteau, asi plavčik, to se ví.

 

Děláš PR pro různé modní značky, je nějaká, kterou by jsi odmítla?

L: Já jsem doposud měla štěstí, že to, co přichází, mě baví. Nikdy jsem nebyla, až tedy možná ve dvou případech, před volbou, jestli do nějakého jobujít, nebo ne.Vždycky koukám na to, co je možné s danou značkou udělat, kam jí posunout a snažím se to brát jako novou výzvu. Důležité je pro mě taky to, jak si sednu s daným klientem. Když přemýšlí podobně jako já, práce s ním mě baví a nestydím se za to, že dělám pro značku, kterou bychsama třeba vůbec nenosila.

 


Můžeš nějakou jmenovat pro kterou děláš?


L: Pracuju pro obchody Bella Brutta, DKNY, Destroy, Concept Store Qubus x Denim Heads,The Room by Basmatee a další. Občas pomáhám s propagací i českým návrhářům.


 

Je nějaká značka, pro kterou by jsi dělala takřka zadarmo?


L: Pokud by to byla moje srdeční záležitost, určitě bych se nebránila barteru. I od návrhářů, kterým pomáhám, většinou dostanu nějaké oblečení nebo doplněk.

 


Jste asi dost vytížení svou prací, co nějaké koníčky?


M: Ja mám hlavně sportovní koníčky. Preferuju všechno, co se motá kolem vody. Když fouká, tak jedem busíkem kitovat na Rujánu nebo letíme někam do teplíčka (to ale zatím není žádné pravidlo, škoda). Narodil jsem se do sportovní rodiny. Táta jezdí na plavecké veteránské závody a sbírá medaile. Pod drobnohledem rodičů jsem celou základku a částečně střední školu i vejšku proplaval. Začínám být trochu lenoch, před pěti lety mě chytil beach volleyball, tak se mu věnuju. Pořád měníme trenéry, takže ovládám všechny zlozvyky.

 

A mimo ten sport nic?


M: Je to o čase a ňák ho není nazbyt. Čekáme teď Huga, takže se učím být doma

 

L: Pro mě ta móda je velký koníček. Nejen, že s ní pracuju, ale i hodně volného času trávím módou. Intenzivně se věnuju józe, mám skvělou učitelku Evu Vrbovou, se kterou rezonuju a trénuju, účastním se různých workshopů, jezdím jógovat k moři atd… Je to pro mě neskutečnej relax a způsob, jak se dostat do fyzické i psychické pohody a posouvat její hranice směrem k osobnímu optimálnímu stavu.

 

Sbíráte něco?

M: Pomalej rozjezd po škole:-) Bavěj nás obrazy nebo teda výtvarný umění, což je možná trochu vidět v bytě. Když ušetříme nějaký kačky, tak si rádi něco koupíme (já teda nejraději něco dostávám). Teda Lucie už měla pěknou sbírku, poprvé jsem zažil krásná rána, ze stěny se na mě smál Kintera, Pěchouček, Othová a kocour po malíři.

 

Takže vy tedy sbíráte výtvarné umění?


M: Jsme v začátcích…tyhle stránky ještě Pijoan nenapsal.

 


Podle čeho vybíráte věci do bytu?


L: Nějak intuitivně…


 

Jakej druh obchodů tedy navštěvujete?

L: Zařizujeme z Ikea, Snelu (obchod v Loděnici s nábytkem a doplňky z Indie a Číny), rádi šmejdíme v bazarech a anticích a nějaký nábytek máme vyrobený na zakázku. Pár věcí v tomhle bytě je původních, a díky nim pro nás má skvělou atmosféru.

 

M: Když jsme hledali společné bydlení, bylo pro nás důležitý najít prostor, ve kterým se budeme dobře cítit, z kterého budeme mít radost. Obešli jsme pár bytů v Praze a tenhle ten se nám prostě líbil, láska na první pohled. Je tady dost oken, světlo, ty místnosti mají nějakou logiku a byla tady spousta autentickejch prvků, které pocházejí z doby výstavby tohoto domu. Třeba tady v tom vstupu chybělo svítidlo, tak jsme jeli do bazaru, abysme nějaké, co by korespondovalo s halou, koupili. I skleník v obýváku je třeba původní. My jsme si přinesli nábytek z předchozích bytů a teď je to vlastně takový pel-mel . Důležitý je, aby ty věci byly vždy dobře řemeslně zvládnutý, pak nemají šanci morálně zestárnout. Samozřejmě, že k věcem z Ikey si žádnej vztah nevytvoříš, a to je špatně, je důležitý obklopovat se věcma, co tě nějak oslovujou, ať jsou starý nebo nový.

 


Co naposled jste pořídili?

L: Vázu. A na klauzurách na UMPRUM jsme si koupili hezký plakáty.

 

A co tady máte nejraši?

L: Já mám hodně ráda pohled z haly do zahrady, to je vlastně ta věc, která mě dostala nejvíc, když jsme se do tohodle bytu přišli poprvé podívat.

M: Já mám rád, jakej je tady klid, světlo a sluníčko. Teď mě napadla ještě jedna věc, my když jsme si byli prohlížet tenhle byt, tak nám jeho majitelka vyprávěla o historii domu. Postavil si ho poradce prezidenta Masaryka, který se jmenoval Kalhous, a tohle je byt, v kterým on bydlel. A to byl vlastně taky jeden z důvodů, který mě přesvědčil, že tady chci bejt. Takže to jsou takový věci, co tě chytnou za srdce.


 

A nebylo to tak, že kdyby přišel Novák, tak by tady bydlel před tím taky Novák?


M: Ne, ona neznala moje jméno.


 

Kdyby ti někdo řekl, vem si jednu věc a jdi, co by to bylo?

L: Martin…

M: Lásko, děkuju, utekli bychom spolu.

 

A je tady něco, co tady máte a ne a ne se toho zbavit?


L: Velmi snadno bych se rozloučila se stávající kuchyňskou linkou.

M: Spíš co mi vadí, jsou určitý technický vlastnosti toho bytu, a když ti to neříká pane, tak se ti do toho úplně nechce.

Interview : Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha