archiv

Lucie Jindrák Skřivánková a Jan Alex Jindrák

Tentokrát jsme zavítali do Kodaňské ulice ve Vršovicích, kde nás ve svém bytě přivítali Jan Alex Jindrák a Lucie Jindrák Skřivánková se svou dcerkou Josefínou.  Lokalita jejich bydlení se v poslední době hodně měnila a dnes jim nabízí v podstatě vše, co potřebují. Ožila především ulice Krymská, a tak se není co divit, že oba do centra města téměř nevyjíždějí. Jan působí jako creative director  a je členem týmu Urban Expedition, s nímž cestuje po Evropě a přináší rozhovory se zajímavými umělci a designéry. Lu se živí jako výtvarnice a je zakladatelkou galerie a kreativního studia Koncept MU, kde rovněž sídlí její malířský ateliér. Inspiraci pro svou tvorbu čerpá z cest po světě, které podnikla. Dosud ji nejvíc ovlivnila Brazílie, kam se nyní vrací, aby se vydala po stopách architekta Oscara Niemeyera. byt1dsc_4799byt1dsc_4804byt1dsc_4808byt1dsc_4818byt1dsc_4828byt1dsc_4829byt1dsc_4830byt1dsc_4835byt1dsc_4848byt1dsc_4850byt1dsc_4870byt1dsc_4912byt1dsc_4952byt1dsc_4954byt1dsc_4974byt1dsc_4978byt1dsc_4989byt1dsc_4993byt1dsc_5011byt1dsc_5017

 

Dost cestuješ, jaká cesta tě výtvarně nejvíc ovlivnila?

Lu: Každá moje cesta mě nějak ovlivnila. Nejsilněji na mě zapůsobily dva protipóly. Skandinávie a Jižní Amerika. Brazílie, kterou jsem navštívila před dvěma lety, mě hodně ovlivnila v malbě. Doteď z té cesty hodně čerpám. Odlišné vnímání času a prostoru se promítlo do mé malby. Rozhodla jsem se tam minimálně ještě jednou vrátit. A teď se to brzy vyplní. Díky crowdfundingovému portalu Hithit.cz jsem získala od donatorů peníze na novou inspirační cestu do Brazílie. Takže za pár dnů odlítáme znovu do Brazílie.

No a studovala jsi u Rittsteina. Kdo z dalších umělců tě také ovlivnil?

Lu: No u mě je to takový jako těžký, když se nad tímhle zamýšlím, nemám žádný inspirační zdroj. Jsem takový vizuální sběratel. Do hlavy se mi zapisují různé vjemy, obrazy, barvy, artefakty. Je to taková inspirační změť. Bezejmenná a bezčasá. Na střední nebo na začátku akademie mě zajímal G. de Chirico a z českých malířů F. Kupka. Na stáži ve Stockholmu mě ovlivnila švédská malířka Mamma Andersson. Naposledy mě hrozně pobavila výstava Nikoly Čulíka, na to si zajděte. Líbí se mi jeho upřímnost a humor.

Teď seš relativně čerstvě v roli mámy.

Lu: Už osm měsíců.

Jak to ovlivňuje tvojí malbu nebo vůbec jako ty tvé činnosti?

Lu: Hele je to vlastně tak, že s Josefínou je to teďka náročný časově, mám míň času na malování, ale vlastně jsem se už naučila lépe pracovat s časem. Dělám věci efektivně a tolik se v ateliéru neflákám. Třeba za tři hodiny udělám toho tolik, co jsem předtim dělala celej den.

A konečný výsledek je nějak ovlivněný?

Lu: Ten se nezměnil. Těhotenství ani porod se v mé profesi neodrazily. V malbě řeším jiné věci než jako matka v běžném denním životě. Jen mi došlo, že bez malování nemůžu existovat. Malování je meditace a uklidnění mysli. To potřebuju. Teď víc než kdykoliv předtím. Barevnost a téma zůstává stejný. Stále je pro mě dostatečně silný.

No a ty se teda zabejváš čim, jestli se můžu zeptat?

Jan: Živím se jako kreativní producent a director. Mám kreativní studio, které se zabývá výrobou online content a kreativním řešením různých kampaní. Dělám to celé sám a kolem sebe mám šikovné lidi, které pak najímám na různé projekty podle toho, jestli se na to hodí nebo ne. Další aktivitou je projekt Urban Expediton, který má teď premiéru vysílání na stream.cz. Tento projekt jsem založil společně s bratry Štěchovými. Cestujeme po Evropě a navštěvujeme světové špičky z oblastí designu, architektury, módy a řemesla. V současné době točíme českou sérii Urbanu. Studio nebo office mám společně s Lu v Sámovce. 

A řekni mi, podle čeho vybíráte ty lidi?

Jan: Výběr lidí je jen podle toho, co se nám líbí. Největší zásluhu má na výběru Adam Štěch. Ten hledá a dojednává konkrétní schůzky. Teď v české sérii seznamy dělám i já. Je to třeba seznam deseti nebo i pěti lidí a teďka zkoušíme, kam se dostaneme. Samozřejmě vybíráme si věci, který se nám líběj a který bysme chtěli vidět. Teďka už je to fajn, máme za sebou spoustu zajímavých míst a lidí, které jsme navštívili a můžeme se dobře prezentovat dál a tím se nám otevírají dveře stále do lepších a lepších míst.

A teď Brazílie, tam budete taky takhlenc sloužit?

Jan: Hele budu tam mít roli velkýho otce, protože Lu tam bude 14 dní připravovat výstavu, já se budu starat o Josefínu. Měl jsem původně takový plán, že bych tam něco udělal, což by bylo jistě zajímavý. Udělat nějaký dva díly pro český publikum, ale myslim si, že to nebudeme stíhat.

Řekni mi, co doma máte nejradši?

Jan: Postel.

Lu: Já tady tenhle kuchyňskej stůl. Tady trávíme nejvíc času. Neustále nějaký večeře a já tady i pracuju na počítači, nebo si píšu deník. Mám to tady ráda.

Jan: Tady trávíme dá se říct spoustu času, protože my nechodíme nikam ven na jídlo. Vaříme doma. Existuje jen pár mist, kde se dá kvalitně najíst a tam jednou za čas jdeme. Ale jinak snídáme, vobědváme, večeříme tady. Takže vlastně všechno se vodehrává nejvíc tady u tohodle stolu.

Máte doma něco, co rádi nemáte?

Lu: Žádná věc mě nenapadá. Možná jenom kupy mýho oblečení, který se tady občas udělaj. Neustále je někam přesouvám. Já to oblečení mám moc ráda a zároveň ho nesnáším. To je takovej ten holčičí problém, jak prostě holky maj hrozně moc oblečení a nedokážou se ho vzdát. Kdyby se ho vzdaly, tak by jim možná bylo líp, že by líp a volnějc dýchaly.

Spoustu oblečení. A za tebe? Za tebe nic?

Jan: To je právě že možná vyvolaný tim, že Lu má opravdu spoustu oblečení a to oblečení je v každý skříni, je vedle, v komodách, tady a mně to vlastně leze na nervy. Jinak takhle konkrétní předmět mě nenapadá.

Lu: Možná ještě ňáký Ikea doplňky, který můžem časem nahradit nějakýma jinýma hezkýma věcma s příběhem, který někde objevíme, ale to přichází postupně.

No a kam chodíte třeba nakupovat věci, když potřebujete něco do bytu? Chodíte si pro věc cíleně, nebo vás někde potká a vy si řeknete, to je ono?

Jan: Hele vždycky to je podle toho, co sháníme. Když samozřejmě potřebujem základní funkční kusy nábytku, jako je třeba šatní skříň, tak jedeme do Ikey. Ale nejedeme tam koupit jako jídelní stůl, židle, světla nebo tohle. To si buď vyrobíme sami, jako třeba ten jídelní stůl, anebo zajdeme za kamrádama designérama.

Lu: Mám ráda bazary nábytku, občas něco objevím. Pár věcí jsme si dovezli z jiných zemí. Já jsem dovezla světlo a vázu z Brazílie, z Madridu máme židli. Je to vždycky srandovní to převážet tim letadlem. Obzvlášt ta židle, Alex ji táhl přes Madrid na zádech v obří krabici.

Jan: Jo, je to takovej mix. A nebo pak nějaký věci třeba z jednoho bazaru z Martinic.

Co třeba naposledy jste si sem pořídili?

Jan: No tak to právě tu šatní skříň.

Lu: Taky toto sofa, který jsme měli už dýl, ale nově jsme ho nechali přečalounit, což byla velká akce se rozhodnout pro správný materiál na přečalounění tohodle krásnýho sofa.

A to není Ikea asi ne?

Jan: Ne, hele ta pohovka má takovou historii, že jsme byli pozvaný na jeden večírek tady na Vinohradech ke kamarádovi a on měl rozlučku se svým bytem, prostě se stěhoval. Byl to velkej 3+1 vinohradskej byt a právě že to měl složený tady z těhle kusů nábytku a teď jsme říkali, hele my bysme chtěli tohle sofa a tyhle skříně, a on říká, hele já sem to už dal na Aukro. A my mu říkáme, ty seš blázen, my to od tebe koupíme klidně za víc, ale stáhni to z toho Aukra. Takže jsme ho přemlouvali a nakonec jsme dostali sofa a dvě skříně, která jedna je jako u mejch rodičů ve Vlašimi, křišťálový lustr, a pak druhou skříň máme v ateliéru. Byl to trošku boj.

Lu: Ale za to prvorepublikový sofa to stálo.

Máte nějaký koníčky mimo svojí práci?

Lu: Naše práce je hrozně velkej koníček. Pro mě to splývá v jedno. Ještě mám jógu, ta mě hodně baví. A pak to cestování a jídlo. Rádi jíme.

Jan: To je spíš zájem o nějaký zajímavý věci a vlastně zjišťování trendů v módě, designu atd. Jak říká Lu, jídlo, cestování a společnost – to je taky koníček, bez toho nemůžeme existovat.

Sbírky nějaký?

Jan: Sbírám brýle. Jinak jako takhle sběratelskýho nic.

Lu: Přemejšlim, že k největším sbírkám patří oblečení a kusy látek, boty, staré kresby a malby, deníky a fotky a pak milion nepotřebnejch věcí, které uskladňuju v ateliéru s tim, že se jistě budou později na něco hodit. Jako v tý písničce od Suchýho a Šlitra (Koupil jsem si knot). Ale myslím si, že todle sběratelství má více umělců. I když pár mých kamarádů malířů jsou posedlí pořádkem a systematičností, i štětce maj srovnaný podle velikosti. To se u mě asi nikdy nestane. Systém na ukládání věcí se snažím vymyslet už dlouho. Ale zatím se pro mě hodí spíš slovo rozpínavost než systematičnost.

Čím jste chtěli bejt jako malí?

Lu: A dejte si bábovku.

Jan: Ty jo, já vůbec nevim, co jsem chtěl dělat. Docela mě zajímala architektura, takže jsem chtěl být architektem.

Lu: Já si to taky nepamatuju. Myslím, že na gymplu jsem chtěla být novinářka. Pak jsem ale pořád jen kreslila a kreslila, až jsem se ocitla na akademii. A to bylo přesně to, co jsem hledala.

Jan: Já si možná pamatuju, že když jsem byl jakoby na střední, tak jsem chtěl bejt architekt nebo něco takovýho jakože, vlastně jakoby ten obor mi přišel něčim jako zajímavej, hezkej.

Takže žádní popeláři, kosmonauti a lékařky nebo lékaři?

Jan: Nic, nic.

Tři nejoblíbenější místa tady ve vašem okolí, co byste doporučili, kdyby to tady někdo vůbec neznal?

Jan: Tak café Jen, Café Sladkovský a Tavernu na Žižkově a nesmíme zapomenout na Coffee House na Francouské.

Lu: No samozřejmě. Tady těch míst je docela dost. Tak Krymská, že jo, dá se doporučit na všechno, jak kdo chce, protože je tam Café V lese, Café Sladkovský, teď je tam Baobab místo našeho bývalýho ateliéru, je tam Družina. Ale úplně nejradši teďka jsme se fakt přesměrovali do café Jen, kde dělaj úplně vynikající kávu, jako nejlepší v celym městě, si myslim

Jan: A pak třeba Monolok. Tam chodím často na schůzky

Lu: A včera jsme tam byli na brunch a ten byl vynikající.

Jan: A pak je tady ta, Da Clara, ale tam jsme v životě nebyli.

Lu: Ale všichni říkají, že to je hrozně dobrý.

Jan: Máme to tady hned za rohem a vůbec jsme tam nikdy nebyli.

Lu: A Fajnšměkr.

Jan: Jo Fajnšměkr je dobrej. A pak ještě ten týpek, co je na Ruský.

Lu: Jo, ale nevim, jak se to jmenuje.

Jan: Taková vinotéka. Prodává sýry, chleby, ňáký uzeniny, ale má to v hezkym stylu a dobrý vína.

A proč bydlíte zrovna tady v tý lokalitě?

Jan: Hele to je úplně náhoda, protože já sem vlastně v tomhletom bytě bydlel, když jsme přišli do Prahy s rodičema. Pak jsem odešel studovat do Brna, pak jsem se vrátil zase zpátky do Prahy a to už jsem poznal Lu. Rodiče se odstěhovali pryč a bydleli jsme tady s bráchou.

Lu: Od tý doby, co jsme tady, se Kodaňská hodně změnila.

Jan: Líbí se nám tady. A jsem na to tak zvyklí, že nikam ani moc nejezdíme. Občas vyjedeme na Letnou a centrum. Jinak naše teritorium jsou staré Vršovice a Královské Vinohrady a Žižkov.

Na čem teď pracujete?

Lu: Já na obrazech do Brazílie. Připravuji tam velkou samostatnou výstavu. Dělám fakt velký format, které tam budeme převážet letadlem.

No a řekni mi ještě, podle čeho si vybíráš místa v té Brazílii? Nebo máš to nějak naplánovaný nebo vytipovaný?

Lu: Když jsem tam jela poprvý, tak jsem neměla žádnej plán, fakt žádnej, což bylo úplně šílený, ale vlastně jsem si to nedokázala naplánovat. Brala jsem vše, co zrovna přišlo a nakonec z toho vznikla velká inspirace Brazílií. Teď když pojedeme podruhé, se chci soustředit na architekturu Oscara Niemeyera. V hlavním městě, které celé sám navrhl a kde je nejvíce jeho staveb na jednom místě, se chvíli zdržíme, abych si to nafotila a sesbírala inspiraci pro další práci. Pak tam zahájím výstavu a udělám workshop a budeme cestovat po okolí a hlavně se zdržíme v Riu. To už bude dovolená.

No a ty pracuješ teď?

Jan: Stále pracuji na Urban Expediton chystám nové díly a pak dělám běžnou práci, která mě živí.

No a pro koho třeba? Kde by člověk mohl vidět nějakou tvojí kampaň?

Jan: Content, který vytvářím je možné vidět na mých stránkách, a nebo jsou to věci, které zatím nejsou publikovány…

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Soňa Oulová

Fotografie: Saša Dobrovodský

Překlad: Silvia Kancevová

 

 

You travel a lot. Which one of your journeys have influenced you the most?

Lu: Each of my travels has influenced my somehow. The strongest impact on me were two antipoles – Scandinavia and South America. Brazil, which I have visited two years ago have influenced me a lot in my painting. It is still been my source of inspiration, until now. The different perception of time and space got reflected into my paintings. So I decided to return there at least one more time. And now it is becoming the truth. Thanks to crowdfunding website Hithit.cz, I received enough money to set on a new inspirational journey to Brazil. So in a couple of weeks, we are flying to Brazil again.

 

You studied at Rittstein’s. What other artists have influenced you?

Lu: Well, it is kind of difficult to say, when I think about it, I don’t have any source of inspiration. I am such a visual collector. I am kind of recording different visual perceptions, images, colours and artefacts. It is some kind of an inspirational tangle. No-name and no-time. At the high school, I was interested in G. de Chirico and from the Czech artists, it was F. Kupka. During my internship in Stockholm, I was influenced by the Swedish painter Mamma Andersson. Lastly, I really liked the exhibition of Nikola Čulík, so I recommend you to visit it. I like his honesty and humour.

Now, you are freshly new in the role of a mother.
Lu: It is been eight months.

How does it influence your paintings or your activities?
Lu: Well, since having Josefína, it is quite time-demanding, so I have less time to paint. However, I learnt to better manage myself. I do things more effectively and don’t mess around in my studio. Now, I would do much more in three hours that I did for the whole day before.

Is the final output influenced somehow by it?
Lu: No, it is not. My pregnancy and childbirth are not reflected in my work. When I am painting, I deal with other things than what I deal with as a mum in day to day life. I just realized that I cannot live without painting. For me, it is sort of meditation and calming of my mind. I need it and now even more then before. Colours and theme are still the same; they are still strong enough for me.

And you, what do you do for living, if I may ask?

Jan: I work as a creative producer and director. I have a creative studio, which deals with online content production and creative solutions for various campaigns. I work on my own and I have some talented people around me, which I hire to work with me on various creative projects according to their competence. Another thing is Urban Expedition, a project that has been premiered right now on stream.cz. I founded it in cooperation with Štechov brothers. We travel around Europe and meet world elites from design, architecture, fashion and crafts. We are currently shooting the Czech Urban series. I share my studio or office together with Lu in Sámova street.

How do you choose the people for this project?
Jan: The choice is based solely on our preferences. The biggest credit for it goes to Adam Štěch. He looks for them and manages concrete meetings. In the Czech series, I also contribute to the choice. It is the list of ten or only five people and at this moment, we test, where we can get with it. Surely, we choose the things we personally like and which we would like to see. Nowadays, we are through many interesting places and people, so we are well presented, which means that the doors are more and more opened to better destinations.

And now Brazil, are you gonna do something like that there?
Jan: Well, I am put into the role of big Daddy, since Lu will be preparing her exhibition there and I will take care about Josefína. Originally, I had a plan to do something like that, which would be surely interesting, let’s say two episodes for the Czech audience, but I think we won’t have any time for that.

Tell me, what do you like the most at your home?
Jan: a bed
Lu: I like this kitchen table. We spend most of the time here. We organize some dinners all the time and I even work here on computer or write a diary. I like it here.
Jan: We spend a lot of time here, because we don’t eat out. We cook at home. There are only few places, where you can get a quality food and we go there from time to time. Otherwise, we have breakfast, lunch and dinner at home. So to say, everything is taking place from this table.

Do you have something that you don’t like at home?
Lu: I can’t think of anything. Maybe just the piles of clothes occurring sometimes. I constantly move them around. I really like that clothes but at the same time I also hate it. This is such a girlie issue, when girls have too much clothes and can’t get rid of it. If they would do it, they might feel better, because they would breathe more freely.

Loads of clothes. And what about you? Nothing?
Jan: It may be caused by the fact that Lu has really lots of clothes and it is all around the place – in every wardrobe, every drawer, so it gets on my nerves actually. Otherwise, I can’t think of any concrete thing.
Lu: Maybe some IKEA accessories, which we could later replace by some nice things with a story. But this comes step by step.

And where do you buy things to your flat? Do you purposefully go to buy them or you just find it accidentally?
Jan: Well, it depends on what we are looking for. If we need some basic furniture like for example a wardrobe, we go to IKEA. But we don’t buy there things like kitchen table, chairs or lights. We either make it ourselves as is this kitchen table or we just go to ask our friends designers to make it.