archiv

Luboš Kuča

Bydlí v činžovním domě na Vinohradech.

Narodil se ve Zlíně, kde také vystudoval gymnázium. Vyrůstal a bydlel v Napajedlích. Po gymnáziu vystudoval Sociální pedagogiku v Kroměříži. Po škole odjel na půl roku na Nový Zéland. Ze Zélandu se vrátil do Prahy, kde žije až do teď. Kdysi dost dělal street art a to konkrétně šablony, dnes vyrábí notebooky a říká si Deaf Messanger.

LubosKuca_036 LubosKuca_035 LubosKuca_034 LubosKuca_033 LubosKuca_032 LubosKuca_031 LubosKuca_030 LubosKuca_029 LubosKuca_028 LubosKuca_027 LubosKuca_026 LubosKuca_025 LubosKuca_024 LubosKuca_023 LubosKuca_022 LubosKuca_021 LubosKuca_020 LubosKuca_019 LubosKuca_018 LubosKuca_017 LubosKuca_016 LubosKuca_015 LubosKuca_014 LubosKuca_013 LubosKuca_012 LubosKuca_011 LubosKuca_010 LubosKuca_009 LubosKuca_008 LubosKuca_007 LubosKuca_006 LubosKuca_005 LubosKuca_004 LubosKuca_003 LubosKuca_002 LubosKuca_001

Vyrábíš diáře, používáš ho sám?
Používám, ale po pravdě letos poprvé. Před pár lety jsem to zkoušel, ale nějak jsem to po sobě nepřečetl. Ale pravidelně si píšu deník, když cestuju.

Pamatuješ si na svůj první notebook?
Určitě, tak dělám to už šest až sedm let. Ten první jsem měl ještě, když jsem dělal sociální práci. Udělal jsem tenkrát čtyři kusy za dopoledne.

Jak jsi přišel na to, že to budeš dělat takhle ve velkým?
V roce 2003 jsem byl na Novém Zélandu. Bylo to těsně po škole. Pak jsem se vrátil a zjistil jsem, že bych se chtěl živit rukama a že se mi vlastně ani moc nechce do sociální práce. Tenkrát jsem chtěl dělat pohlednice. Tak jsem přijel do Prahy a dělal jsem je. Měl jsem dva odběratele, takové menší obchůdky. Moc se jich neprodalo, tak jsem pochopil, že mě to neuživí. Pak jsem si udělal ty deníky, jeden jsem si nechal a zbytek jsem odnesl do jednoho z těch obchodů, abych je tam zkusil prodat. A ten samej den se prodaly.

Co to bylo za rok?
Asi 2005. Po té zkušenosti jsem jich udělal ještě víc a zkusil jsem je roznést ještě do dalších krámů, ale ta myšlenka, že by mě to mohlo živit, tam ještě nebyla. A pak se stávalo, že mi z toho krámu zavolali, že jich chtěj víc a to už mi začalo lézt do pracovního času. Tehdy jsem se rozhodl, že svou stávající práci opustím a zkusím tohle. Dát tomu maximum a zkusit, jestli to takhle může fungovat. A funguje.

Takže je to tedy práce na plný úvazek?
Jo, posledních sedm let je.

Začalo to jako koníček, je to tak i dnes?
Jak kdy, ale většinou mě ty věci bavěj. Ale když přijde nějaká velká zakázka a člověk od rána do večera děla jenom na tom, tak je to vysilující a část té radosti z práce se vytratí. Ale pak příjde čas oddychu a ta práce mě zase naplňuje a baví.

Kam až se podívaly tvé produkty?
Podle toho co vím, tak na každý kontinent. A nedávno mě potěšila fotka mého noťasu až z Kyrgistánu.

Kolik myslíš, že jsi jich už vyrobil?
Přes 8 tisíc.

Vím, že sbíráš věci, co pak do těch noťasů vkládáš, sbíráš ještě něco jiného?
No, tohle já nemám, sbírám věci jen za účelem recyklace. A také jsem začal sbírat sochy Buddhy. Už mám tři, což není až takový velký počet, ale jsou objemní a vozím si je ze zemí, kde je budhismus pevně ukotvený.

Když nakupuješ, jakej typ obchodů preferuješ?
Mám rád malé obchody, ale jednou za půl roku dělám větší nákup. A to pak musím vyrazit do něčeho většího a to fakt nemám rád. Spíš mám rád obchody typu večerek a tak.

A co se týče vybavení bytu?
Většinou blešák, pak dost věcí člověk najde na ulici.

Podle čeho vybíráš?
Musí mě to nějak oslovit. Když pro něco jdu cíleně, tak to většinou nenajdu.

Co jsi pořídil naposledy?
Štokrle a stůl. Byly na Vinohradský u kontejneru.

Co tady u sebe máš nejraději?
Moje oblíbená věc, kterou jsem si nedávno pořídil, a to lis na knížky. Je to 300 kg vážící potvora. Jo a také řezačka na papír. Obě tyhle monstra byly vyrobeny těsně po válce a mě neuvěřitelně bavěj. A pak ty sošky.

Hodně cestuješ?
Dost pracuju a neumím moc odpočívat, tak si beru dva až tři měsíce volna. Buď v kuse, nebo rozkouskovaně.

Máš tady něco, co nemáš rád, ale pořád to je zde?
Já mám spoustu věcí, kterejch bych se rád zbavil, ale pořád si říkám, že bych je ještě mohl nějak kreativně využít. Mám tady třeba sbírku rentgenovejch snímků a vzadu v kufrech je takovejhle věcí spousta. Naštěstí jsem se už párkrát stěhoval a to se zbavíš blbostí nejvíc.

www.deafmessanger.com

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha