archiv

Jiří Svoboda a Ivana Stanislavová

Bydlí v rodinném domku ve Střešovicích. Na zadní části pozemku jim teče malý potůček a celou zahradu uzavírá skála. Po zahradě pobíhá jejich pes a v domě si hrají jejich děti. Oba mají slabost pro staré věci. Jirka se věnuje restaurování a stavbě kol pod značkou FaboritIvana je bytová designérka.DSC_0559 DSC_0572 DSC_0580 DSC_0590 DSC_0600 DSC_0629 DSC_0630 DSC_0642 DSC_0644 DSC_0649 DSC_0652 DSC_0664 DSC_0668 DSC_0669 DSC_0671 DSC_0673 DSC_0675 DSC_0676 Š‘ÍdÀ®nÊ$÷'Öwl´î‚24…k@Tǖ©«®æ—²/•ñ;ôUÝÁ¤MQÒµüFQãË£“á…X|±séúl€©ê	ؼåëòËQºâ÷vöQƒöÚâæyˆú8…?ðXeˆË™ÿ�u/҈æŒy÷1bcü¬ÐEâÍ}æ«-%áP-‚¡בKö¿ØcöE—æ$O/½*×õ¿"y|ýRã͐ÉwoðHEδâTFâO�Òâ;›¯Ç’'«Ê zGÁ$ƒÌº¥¡»Ó57¸´gh„ˆxÑÔU€T*hÊrèépôîšÎ§/ó¿Ü¤ÝÍJ›¹X{Ë'üՏ…ŒrŒQâLó2[ùw+y£UŽV.Ò.55ÜHÕëóÍWhÕ ÛweÙàñîg7ãŒàäþ'5qÌóK&^¥ÉÜSj2m°�cKhwù–4‹Q‘w­OMÆÔÉ1´ŸR…ÞÞESñE)퓃	0±%âcñ!¡ö9—[4™CiŸ÷)—š/-f[]N3­²6ÅÝ|-ô|_äåSÓÆBâÊ9ˆ5-‹(¶Ôà™ª=›¯ã˜‡ 7q!®šÜ³1·Š@ßhP�WRĤ’èz ÌåÚ"$¯÷r3P|†døù�æÑáDžK¿ÃZ_N•éÄtëÇïÈ~jl¼(¿ÿÓîžNסÖ4K=Nî®cÄïÄþҟ‘Ë̄…µxf&™:ÈYvÈ2xš? uÍkÍm}sæ›çµ¼¹’äñÀŠÞ¢D᧞¾œ|aãÅ>]‹± )Vc¹9Kz/Cü»Òí­£Öíïnä–úY‹ªÑ$!Èw¯Í##D6@ðïh»¿%賁-í¹¹eƒÊŨ±'(Lv7p‰nwK¡Ð´¸PČüyö^ÇÉ#̳¦ÒëkxíؙÆe‰j¨TT‡=²¾w»baªKBcOæ$WzTÛt9fNXž…å¾b·hõÛµ]ƒp;|JfGj3÷M†X I„”´‘©öÍ?¢[ɺERÔ£nÀC±ß®W&È£^Å£PñžHz¡ëôec%¶W%mü¸:g™5½¾8EöŠFQÿ�Ç!¦6äêc³Ü¡¸6̒%q!ÁKj,x×"CdKó…c'Û"Ã˼Á=yd©6ó½nãŒ2üŽ A,Ïɪº¿åµºDÅfŠ'ƒÔ‚&höùm˜9G‰ólìSm.ÐˤÛ+ÈY‘É°$;ó,,¹•7&‹Q DSC_0703 DSC_0709 DSC_0712 DSC_0713 DSC_0733 DSC_0740 DSC_0742 DSC_0752-Edit DSC_0762 DSC_0765 DSC_0770 DSC_0776 DSC_0785 DSC_0788 DSC_0794 DSC_0804 DSC_0811 DSC_0814

Jak jsi se dostal ke kolům? Máš k nim vztah už od malička?

J: Asi už od malička, protože otec jezdil triatlon, takže jsem měl docela dobrý silniční kolo, na kterým jsem jezdil. Pak jsem to na pár let v období dospívání přerušil a po autohavárii v roce 2000 jsem v rámci rekonvalescence zase začal jezdit na kole a už jsem z něj neslez.

Jak dlouho funguje Faborit?

J: Faborit funguje od cca roku 2006, to jsem začal dělat komerčně kola. Někdy v roce 2005 jsem byl v Berlíně u kamaráda, a tam jsem vlastně viděl různý městský kola, „festky“, a tak jsem si říkal, jo to je dobrý, to by mě bavilo. A jelikož renovuju auta-veterány a jezdil jsem dost po sběrnách, tak jsem tam viděl vždycky vyházený ty starý Favority a bylo mi jich líto.

Takže ty i restauruješ veterány?

J: Jo, jo.

A to je tvoje hlavní náplň?

J: To jsem spíš už dělal, ale vlastně renovuju cokoliv. Dělal jsem hlavně anglický poválečný auta. A ten přechod z technologie renovace aut na kola je úplná brnkačka. A díky tomu můžu nabídnout něco, co v krámě neudělaj.

Kolik kol už jsi takhle postavil?

J: Ono už toho bude určitě přes stovku, protože já mám filozofii, že to dělám z recyklátů, takže jsem levnej, protože nepoužívám moc novejch dílů. Nechám si platit jen nový díly a práci. Většina starejch dílů je zdarma, nebo je to zanedbatelná částka.

Taky třeba, že si člověk nějaké díly sežene?

J: To je úplně jedno, protože když je to z Favoritu, tak já jich mám rozebranejch třeba padesát až osmdesát.

A kde máš dílnu?

J: Na Zličíně.

Jaká je tvoje klientela? Máš třeba nějakou reklamu nebo plánuješ vytvořit nějaký showroom?

J: Kdo chce ode mě kolo, ten si mě najde. Jediný můj showroom je Tribo, kde mám vždycky vystavené kolo, než se prodá.

Koukal jsem, že děláš taky motokola, je o to zájem?

J: Zájem by o to byl, ale je to trochu srdeční záležitost, tak jsem tam dal trochu vyšší cenu, aby to neměl úplně každej. Je to asi od 25 do 30 tisíc. Něco podobnýho dělaj třeba v Americe, ale tam to stavěj z Cruiserů, což jsem nechtěl kopírovat, tak to dělám po svým z Favoritů.

A kolik to tak jede?

J: Podle vyhlášky, aby nebyl potřeba žádný techničák, to jede tak 25 km v hodině, ale na uzavřenym okruhu to udělá i 50 km za hodinu.

Jak dlouho bydlíte tady?

J: Moje žena to koupila 14 dní před revolucí od původní majitelky.

To fungovalo jako dům vždycky?

J: Tady byla chudinská kolonie Pískovna. Těžil se tady písek a někdo říká, že se ty ostatní „lepší“ děti s dětmi odsaď měly zakázáno kamarádit.

Původně tu byl ve středověku lom na písek a pak do 19.století to fungovalo jako skládka. Byla to středověká skládka, lom zavezli středověkým „bio“ odpadem a keramickým odpadem a tak.

A ty jsi designérka, pracuješ pro nějaký studio?

I: Ne, já to dělám sama, živím se vlastně navrhováním interiérů.

Takže jsi dům zařizovala ty?

I: Z převážné části ano, a dokonce jsem se podílela na přístavbě zimní zahrady. Původně jsem tam chtěla komplet prosklenou střechu, ale kvůli snižování nákladů jsem od toho upustila. Přes den se to i v zimě krásně prohřeje od sluníčka. A jelikož topíme dřívím, tak si musely děti zvyknout na to, že je v domě po ránu trochu chladněji.

Co na vašem bydlení máte nejraději?

I: Asi zahradu, zahrada totiž končí skálou, teče nám tam potok…          O víkendu si tu přijdeme jak na chatě, jakej je tu klid.

A co rádi nemáte?

I:To vím přesně, je to dlažba v koupelně, kterou jsme koupili protože fakt tenkrát nic jinýho nebylo. Je to dlažba styl „kůže“.

Máte tady spoustu krabiček, to je čí sbírka?

J: To je moje sbírka.

I: My oba jsme takoví sběratelé. Jiří má krabičky a já mám porcelán, hrníčky, talířky…máme velkej záběr.

Kam chodíte nakupovat věci do domu?

J: Buštěhrad, to je hlavně místo pro sběratele a taky antik. Je to v pátek dopoledne, takže tam opravdu chodí sběratelé a jsou tam i prodejci, kteří maj kamenný krámy.

A co Kolbenka?

J: To je pro nás moc masová záležitost a taky nemáme v sobotu dopoledne čas, protože děti mají hokej a žena je kouč a neděle spím, takže ráno nevstanu. Ale poslední dobou už jsme dost přeplněný a ukojený, když sem člověk něco dá, tak už musí něco jinýho vyndat, aby na to udělal místo.

I: My už kupujeme spíš takový vychytávky a mě si to třeba baví jen tak projít.

J: Já si to vynahrazuju tím, že kupuju ty starý kola. Sice je pak recykluju, ale tím je moje sběratelská vášeň ukojena.

Takže nemáš problém koupit kolo a pak se ho zbavit?

J:No mám asi sedm kol a těch se nezbavim…

A jezdíš na všech?

J:Dalo by se říct…jsou všechny pojízdný.

I: To já kolo ještě nemám. Vždycky když mi Jirka dělal nějaký kolo, tak přišel nějaký kupec a kolo šlo do světa.

J: Ale teď už konečně stavím kolo, je to taková sběratelská rarita s dřevěnými ráfky, třeba jsem jen rok a půl čekal na to, až mi je truhlář opraví. Tak to bude taky neprodejný. Bude to kolo vlastně v hodnotě motorky, to si pak už člověk řekne, tak mám mít kolo a nebo motorku?

Takže motorky máš taky?

J: Já jsem měl dvě, ale ty jsem prodal, protože kdykoliv jsem na nich vyjel, tak jsem nedojel. Ale furt pošilhávám po motorkách, takový 70.léta, japonský stroj, to se dá za pár korun koupit, jsou na to náhradní díly…

Opravuješ teda i motorky?

J: Mně to je vlastně jedno. To je taková výzva, někdo s něčím přijde a já to opravím.

Už se ti stalo, že bys nějakou opravu třeba vzdal?

J: Já jsem spíš i takovej produkční, takže když tak umím i tu opravu nějak zařídit.

I: Základ je, že ho to musí bavit a zajímat, a to já mám úplně stejný.

 

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha