archiv

Janja Prokic

 

Janja je jedna z nejzajímavějších vycházejících hvězd českého šperku. Její práce se šperkem se vyznačuje precizností v každém detailu, promyšlenou volbou materiálů a v neposlední řade originální vizuální podobou. Miluje přírodu, která se zrcadlí v každém šperku. Navštívili jsme jí doma na Vinohradech, kde má v tuto dobu i ateliér, kam nás ale nepustila. Přestože jsme jí překvapili dost brzy, navíc po bujarém večírku, přivítala nás s úsměvem na tváři a pohostila výborným rýžovým čajem.

obal_janja_prokic_002 obal_janja_prokic_003 obal_janja_prokic_004 obal_janja_prokic_005 obal_janja_prokic_006 obal_janja_prokic_007 obal_janja_prokic_008 obal_janja_prokic_009 obal_janja_prokic_010 obal_janja_prokic_011 obal_janja_prokic_012 obal_janja_prokic_013 obal_janja_prokic_014 obal_janja_prokic_015 obal_janja_prokic_016 obal_janja_prokic_017 obal_janja_prokic_019 obal_janja_prokic_020 obal_janja_prokic_021 obal_janja_prokic_022 obal_janja_prokic_023 obal_janja_prokic_024 obal_janja_prokic_025 obal_janja_prokic_026 obal_janja_prokic_027 obal_janja_prokic_028 obal_janja_prokic_029 obal_janja_prokic_030 obal_janja_prokic_031 obal_janja_prokic_032 obal_janja_prokic_033 obal_janja_prokic_034 obal_janja_prokic_035 obal_janja_prokic_036 obal_janja_prokic_037 obal_janja_prokic_038

Proč sis vybrala zrovna šperk?

Šperky dělám už dlouho, vlastně od puberty. Ze začátku takový plastový a korálkový. Pak jsem začala dělat ptačí hlavy, brože. Chodila jsem na střední na keramiku, pak jsem byla na Akádě na malbě, ale nikdy jsem moc nemalovala, spíš jsem dělala 3D věci, objekty a tak. Ráda se zdobím, tak asi i kvůli tomu.

 

Čím se ve tvorbě inspiruješ? Je to dost ovlivněné přírodou, proč zrovna příroda?

Pár let zpátky jsem se odstěhovala do Francie, odstěhovala jsem se do lesa. S tehdejším přítelem jsme koupili pozemek v lese mezi dvěma vesnicema. Bydleli jsme tam úplně v lese, kde jsme si postavili takovou dřevěnou boudu. Já jsem vždycky dělala zvířátka, nikdy jsem nedělala moc lidi. A v tom lese jsem tomu úplně propadla. Nějak mě ta příroda uklidňuje. Už delší dobu se zajímám o šamanismus, baví mě ta symbolika, ať těch květů nebo zvířat.

 

Na tvých webovkách jsou zajímavé brože ptáků, proč zrovna ti ptáci?

Ti mě bavili tím jak se hejbou, je to zároveň objem, ale když si ho vezmeš do ruky tak je to taková maličká křehká věc. A vizuálně mě baví jak maj ty pírka a jak jim to zajímavě roste, že se jim to perfektně skládá a nemají mezi nima žádnou skulinku. Baví mě to peří.

 

Z čeho jsou vyrobené ty brože?

Byly z moduritu, mám tady vlastně ještě jednoho posledního, jinak jsou všichni pryč. Namíchala jsem si všechny ty barvy a dělala jsem jedno pírko po druhým a postupně je tam na sebe vrstvila. Ono je to dost časově náročný.

 

Jakej je tvůj oblíbenej materiál pro výrobu šperku?

Já dělám všechno nejdřív z vosku. Nemám vlastně moc představivost, když mi dá někdo do ruky třeba plech, tak já vůbec nevím, co s tím mám dělat. Potřebuju to prostě vytvarovat rukama. Takže technika ztraceného vosku je mi vlastně nejbližší. A pak už je mi to jedno, do jakého kovu se to odlejvá.

 

Preferuješ nějakej materiál finálního produktu nebo z čeho se ti ten šperk líbí nejvíc?

Nejvíc by se mi líbil ve zlatě, na který nemám a doufám že k tomu jednou dojde. Leju to hlavně ze stříbra a pak to pozlacuju. Pak dělám i z polodrahokama, nejraději s těma neopracovanýma, protože mě baví ta surovost.

 

Nosíš sama svoje šperky?

Občas jo, ale dost málo. Nosím věci od jinejch lidí, které mám ráda. Protože mně přijde, že když si na sebe něco pověsíš, tak máš část energie toho člověka, kterej to vyrobil. Nosím věci, které vyráběl někdo konkrétní.

 

Takže když někde uvidíš něco, co se ti bude líbit, tak to nekoupíš?

No dlouho jsem nic takhle nekoupila, samozřejmě že v pubertě jsem nosila různé plastové náramky, měla jsem toho tři kila na ruce a tak. Ale od té doby, co sama něco dělám, tak preferuju věci, které taky někdo vyrábí.

 

Co pro tebe šperk znamená?

Co se týče mé práce, tak potřebuju aby ta věc něco znamenala, nechci aby to bylo jen tak nějaký cingrlátko, který si na sebe někdo vezme. Všechny mé kolekce mají nějaký koncept na kterém to stojí, což je pro mě dost důležitý. A tím se vlastně řídím ve věcech, co nosím.

 

Takže nechceš aby to byl jen doplněk, ale mělo to nějakej příběh…

Aby to mělo duši.

 

Šperk je dekorací těla. Jaký máš vztah k dekoraci v bydlení?

To je pro mě dost důležitý, tady v Čechách mi přijde, že se lidi o ten domov moc nestaraj. Koupěj si hadry za x táců a zároveň choděj do Ikey, Sconta a podobnejch krámů, a díky tomu mi přijde, že ty domovy žádnou duši moc nemaj, a to je docela škoda. Pro mě je ten domov důležitá věc. Potřebuju se tady cítit příjemně a hlavně cítit, že to je moje. Takže si to tak čančám, mám to ráda.

 

Čím jsi chtěla být jako malá?

Chtěla jsem být oficír a baletka.

 

Oficír?

Můj děda byl oficír a mně to přišlo skvělý, protože on jezdil do Egypta a tak. Já jsem si myslela, že když budeš oficír, tak budeš nosit krásnou uniformu, a že budeš jezdit všude po světě. To jsou věci, co jsem chtěla úplně současně, když jsem byla malá. A vlastně já jsem už od mala dost kreslila a něco vyráběla, rodiče mě vždycky dost podporovali, což je super.

 

Tvůj nejoblíbenější šperk, nebo šperkař?

Bettina Dittelmandělá konstrukce z takovejch drátů a pak to smaltuje.

 

Kde nakupuješ věci do bytu?

Dost věcí mám ještě z let, kdy jsem bydlela s rodičema. Pak tady mám věci z aukra, nebo z blešáků a z konťáků.

 

Co naposledy sis pořídila do bytu?

Naposledy lampičky, jednu jsem na Kolbence usmlouvala na pade. A pak, a to jsem tam fakt nechat nemohla, jsem tam koupila krabičku s Laikou.

 

Co máš doma nejradši?

První věc, co mě napadla, ale nemá to nic společného z žádnou věcí, je, že ráda vařim.

 

Takže kuchyň?

No ale zrovna tu mojí nemám moc ráda.

 

A kdyby ti někdo řekl, vezmi si jen jednu věc a víc nic?

Tak bych si asi vzala nějakou hloupost, ke který mám nějakej vztah, mám jich miliardy, tak nevím kterou. Ale asi bych si vzala dřevěnou lišku.

 

Co doma máš, ale nemáš to ráda?

Nemám ráda svoje panelákový dveře.

 

Máš nějaký koníčky?

Mám, dělám spoustu věcí. Jezdím na kole, tím že sedím celej den na zadku, tak ty koníčky se týkaj vždy nějakýho pohybu. Takže jezdím na kole a tančím.

 

Tančíš?

Tančím, jako že ráda chodím na párty, chodím pravidelně. Mě to baví, tanec je můj velkej koníček. A pak hodně, hodně ráda vařím.

 

Sbíráš něco?

Posledních x let si ujíždím na liškách. Takže cokoli je s Liškou, tak to musím mít.

 

Proč zrovna liška?

Když jsem se odstěhovala do té Francie, tak se mi pořád zdálo o liškách, a pak jsem je začala dělat a vůbec se o ně zajímat a baví mě ta jejich symbolika v různých kulturách. Třeba v čínský mytologii je to jediný zvíře, co se dokáže vtělit do člověka a jiní lidi to nepoznaj. V keltský mytologii je to zase bílá liška, která když zemřeš, tak se postará o tvojí duši a pomůže jí dál. A Japonci mají devítiocasou lišku a to je zase největší evil, což já ignoruju. Prostě mě baví ta symbolika i to jak vypadá a tak.

 

Co se týče tvé tvorby šperků, máš nějakej fakt oblíbenej?

Mám fixaci na jeden prsten. To byla věc, kterou jsem udělala jako první z toho kovu. Je to věc, která není technicky vůbec zmáklá, je to první věc. Asi bych měla velkej problém ho prodat, ačkoli je zrovna v galerii Art and Design. Ale zároveň mám pocit, že by ten prstýnek neměl patřit mně.

 

Tři nejoblíbenější místa v okolí?

Baví mě City Surfer v Bořivojce, pak mě v Bořivojce baví Arabská masna. Chodím si pro kafe do Mamacoffee a baví mě trh na Jiřáku.

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha