archiv

Jana Kochánková

Jana je lektorkou jógy a krátce se věnuje i práci s energií. K tomu maluje, vytváří sochy, grafiky a instalace. Živí ji ale její autorská značka oblečení Koko, kde každý kousek je originál a poslední kolekce je vyrobena z bio bavlny. Navštívili jsme ji v jejím bytě poblíž Barrandovských ateliérů. Byla na nás připravena včetně vynikajícího pozdního oběda, který jsme samozřejmě nemohli odmítnout. V půlce rozhovoru jí otec přivedl jejího hyperaktivního psa Omniho, ten je prý postrachem Barrandovské volně žijící zvěře. Tu strašně rád prohání zejména, když v nestřeženém okamžiku vezme roha. 

obal_Jana_Kochankova_002 obal_Jana_Kochankova_005 obal_Jana_Kochankova_006 obal_Jana_Kochankova_007 obal_Jana_Kochankova_008 obal_Jana_Kochankova_009 obal_Jana_Kochankova_010 obal_Jana_Kochankova_011 obal_Jana_Kochankova_012 obal_Jana_Kochankova_013 obal_Jana_Kochankova_014 obal_Jana_Kochankova_015 obal_Jana_Kochankova_016 obal_Jana_Kochankova_017 obal_Jana_Kochankova_018 obal_Jana_Kochankova_019 obal_Jana_Kochankova_020 obal_Jana_Kochankova_021 obal_Jana_Kochankova_022 obal_Jana_Kochankova_023 obal_Jana_Kochankova_024 obal_Jana_Kochankova_025 obal_Jana_Kochankova_026 obal_Jana_Kochankova_027

obal_Jana_Kochankova_001Co jsi studovala na AVU?

Byla jsem u Miloše Šejna nejdřív, ten mě vzal na koncept první dva roky a pak jsem přešla k Vladimírovy Skreplovi a tam jsem studovala obor Malba, ale Vladimír je takovej otevřenej člověk, takže si tam každej dělá, co chce. Takže jsem tam dělala sochy a objekty. A tam jsem se naučila taky sítotisk. Začala jsem tam chodit k Mirkovi Peschovi do sítotiskové dílny a úplně jsem se zamilovala do toho sítotisku a následně po tom jsem začala vymejšlet vzory na látky. Tak jsem si s tím tak hrála a teď se tím vlastně živím.

 Máš hodně výtvarných aktivit, čemu se aktuálně věnuješ a proč?

Nejvíc se teď věnuju módě, značce Koko, protože mě to živí. Další věci, které se nejvíc věnuju, tak je prostě jóga a duchovní rozvoj člověka. Před osmi lety jsem začala cvičit jógu a pak jsem potkala různý šamany a strašně mě to oslovilo. Já jsem byla hrozně povrchní a skeptická k tady těm věcem.

 Takže jsi se k józe dostala skrze seznámení?

Chodila jsem do takové aztécké sauny, zprvu to bylo spíš požitkářské, ráda chodím do sauny. A můj sen bylo zažít indiánskou saunu. Říkala jsem si, že indiánská sauna bude nejlepší s pravejma indiánama. To byl jedinej záměr. No a tam se děly věci. Když jsem tam přišla, tak tam byli samí ezoterici a já jsem k tomu tenkrát měla dost skeptickej přístup. Ještě jsem si říkala, oni tady uctívaj vítr a zemi a úplně jsem na to koukala jak spadlá z višně. No a když začali uctívat zemi, tak řekli potřebujeme nějakou ženu, co dojde natrhat květiny. A já, protože miluju kytky a zahrádky a jelikož tam byla krásná louka, tak jsem úplně automaticky, aniž bych o tom přemýšlela, řekla já jdu. Tak ještě společně s dětmi, co tam byly, jsme šli na tu louku trhat ty květiny, který tam potom dali na oltář. A tam se něco prostě stalo a já jsem pak s nima strávila asi dva měsíce života.

 Ovlivňujou se tvé profese napříč tvojí tvorbou?

Úplně…výtvarný umění jsem musela studovat, protože tam má člověk nějaký představy, iluze, a ty je musíš převést do toho výtvarnýho díla, do hmoty. A zjišťuješ, že co si takhle vysníš, se ti pak splní, což je vlastně základní myšlenka všech duchovních technik. To bylo pro mě dost důležitý.

 Jaký druh jógy cvičíš?

Já už tomu říkám Koko joga, protože je to mix všeho. Název Koko jóga vymysleli moji studenti. Začala jsem Ashtangou a pak jsem se dostala k pomalejším, on totiž chce člověk vždycky dělat nejdřív ty špičky, jako třeba stát na hlavě a tak. No a pak se začne zabývat těma jednoduššíma cvikama, který jsou vlastně úplně super. Takže jsem do toho vloni začala míchat Hatha jógu a teďkon dokonce chodim k jednomu Indovi, kterej se jmenuje Siddha, výbornej učitel, a ten dělá Patanjalí jógu.

 Koukal jsem, že používáš nebarvenou bio bavlnu. Proč zrovna tenhle materiál?

Asi před rokem mě oslovila kamarádka Adéla Stonjeková, se kterou se známe úplně z dětství, třeba od šesti let. Ona mě oslovila s tím, že jí do snu přišlo, že má založit českou značku oblečení. Ona nikdy nešila. A zdálo se jí, že má založit značku, která bude používat bio bavlnu, a že má oslovit výtvarníky a designéry, co už něco dělají. Ukázala mi nebarvenou bio bavlnu a pak bio bambus, z toho mám třeba tohle triko. No a takhle to vlastně vzniklo. Ono když si vezmete na sebe něco, co neprošlo takovým chemickým zpracováním, nehledě na to, že ten textilní průmysl je takovej masakr, hlavně v tý Číně. Dost jsem o tom četla, ale i viděla, a pak se člověk až skoro bojí nosit na sobě něco od těch korporací. Takže když jsem k tomu přičichla a koupila první bio bavlnu, kterou dokonce tkají tady v Čechách, což je skvělý. Prostě jsem se do toho zamilovala, já v tom i spím, protože to je tak příjemný na tu kůži. A asi když člověk začne pracovat vědomě s energií kolem sebe, tak to tak prostě přichází všechno.

 Plánuješ třeba nějakou kolekci na jógu?

No dělám takový ty povlaky na jógu, na jógamatku. Ty jsem prodávala jednu dobu v Belgii a tady v Čechách jsem je prodávala ve studiu Akasha. Teďkon mi ještě nějaký zbyly a plánuju, že je zase někam dám. A ona ta moje tvorba, to oblečení je dost pohodlný, dělám hrozně ráda legíny a to se ženskejm dost líbí a cvičej v tom. Takže to už tak trochu dělám.

 Co máš doma nejradši?

Všechno.

 Nemáš prostě tady nějakou srdcovku, kterou máš nejradši?

Tak mám tady takový šamanský věci, třeba Peyotl. To je šamanskej mexickej kaktus, léčivej. Pak tady mám třeba křištál, je plnej energie a navíc kameny si zachovávaj informace. Ono se říká, že dřív si pravěcí lidé uchovávali vědomosti v pazourcích , jako že my to teď dáváme na cédéčka, tak oni to měli v nich. A pak určitě fotka rodiny.

 Máš tady něco, co ráda nemáš?

To ne, takový věci doma nemám.

 Máš nějaký koníčky?

Mně se stalo, že moje koníčky se přehouply v tu mojí práci, že všechno, co dělám, jsou moje dřívější koníčky. A pak teda můj relax koníček je sauna.

 Sbíráš něco?

Kytky a pak orlí pera.

 Čím jsi chtěla bejt jako malá?

To je zajímavá otázka. Normálně jak já dělám ty duchovní věci, tak mi tam fakt došlo, že jako malá jsem chtěla bejt to, co jsem teďkon. Chtěla jsem bejt doktorka, malířka a gymnastka, což jsem tenkrát nevěděla, že existuje nějaká jóga. Takže se mi to splnilo.

 Kde čerpáš inspiraci?

Všude možně, třeba nejvíc věcí mě napadá, když jezdím v tramvaji nebo když jdu na procházku se psem do lesa. Ale zásadní je pro mě příroda.

 Tři nejoblíbenější místa v okolí?

Tady pod domem ten les, tam je takovej ohromnej krásnej strom. Tak ten strom je číslo jedna. Pak druhý místo jsou filmový ateliéry. To je prostě ohromná továrna na sny. A třetí místo jsou moji přátelé, co tady mají takové centrum Maják, to je jedna vila naproti, kam zvou různý šamany z celého světa. Tam mají takovou věž, a proto se tomu říká maják, a v té věži je nahoře taková místnůstka a v té místnůstce je krb a čas od času se stane, že nás tam Láďa pozve na čaj a sušenky. Takže tam sedíme u krbu, pijeme čaj, jíme sušenky a povídáme si. Občas tam máme malou meditaci, takže to je fakt pecka.

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha