archiv

Jakub Kmošena

Bydlí v činžovním domě u Národní třídy.

Narodil se v Puchově na Slovensku, už při studium gymnázia začal pořádat večírky pro známé. Nyní je již šestým rokem v Praze a studuje Mediální studia na UK. Je součástí uskupení Malalata a spoluutváří prostor, který se prolíná s kavárnou a tanečním parketem, Galerii Tiskárnu.

kmosena_030 kmosena_029 kmosena_028 kmosena_027 kmosena_026 kmosena_025 kmosena_024 kmosena_022 kmosena_021 kmosena_020 kmosena_019 kmosena_018 kmosena_017 kmosena_016 kmosena_015 kmosena_014 kmosena_013 kmosena_012 kmosena_011 kmosena_010 kmosena_009 kmosena_008 kmosena_007 kmosena_006 kmosena_005 kmosena_004 kmosena_003 kmosena_002 kmosena_001 kmosena_000

Jak jsi se dostal k tomu, co děláš?
To začalo vlastně už v Puchově, kde jsme už jako gymnazisti začali pořádat všelijaké koncerty, párty a podobně. V té době jsem poslouchal a vlastně poslouchám pořád Ska a pohyboval jsem se ve Ska komunitě. No a postupem času jsme začali i na těch našich párty hrát. Ono to spíš bylo dané tím, že jsme prostě neměli peníze na to, aby jsme zaplatili DJ´s. Celé se to rozjelo do takových podob, že teď jsme zabookovaný na celý léto. Takže pohoda…

Váš projekt se jmenuje Malalata, co to je?
To je můj hlavní hudební projekt…

Znamená to něco?
Neznamená to nic. Mělo to nějaký příběh, ale je tak trapný, že to ani nechci prezentovat. Každopádně jsou to tři lidé a z toho dva lidi aktivní a stále hrajeme. A je to hlavně o tom, že kombinujeme různorodou hudbu z Balkánu, swing, raggae, něco z Kolumbie. Taková netypická kombinace.

To co hrajete není úplně běžné, přesto máte na vašich akcích dost narváno. Čím si to vysvětluješ?
Tak určitě to není taková ta běžná taneční hudba, která se hraje v klubech, a to je právě ta naše přednost. Nebo alespoň tak si to vysvětluju.

Myslíš, že je to tedy tou odlišností?
Jsme jiní a myslím si, že je dost lidí v Čechách i na Slovensku, co tuto hudbu vyhledává. A mimo nás to tady takřka nikdo nedělá.

A je tedy někdo, kdo by inspiroval tebe, že jsi se vydal tímto směrem?
Myslím si, že nemám žádnou konkrétní inspiraci.

Takže je to tedy tak, že to co teď děláš, bylo původně ze znouzecnosti…
Ano je to tak. Hráli jsme hudbu, co máme rádi, ale i teď hrajeme hudbu, kterou by jsme pouštěli svejm kámošům.

Máš to tedy dost nabité, zbývá ti čas na něco jiného? Nějaké koníčky?
Mám rád literaturu, dost čtu. Za poslední rok jsem moc volna neměl, takže nic moc.

Připravujete něco?
Poslední dobou velká část mých aktivit se týka právě prostoru jménem Tiskárna. Ale současně se připravujou i akce v jiných klubech i městech. Moje přítelkyně je z Polska, takže mám dost blízko k Wroclawi, tam děláme pravidelně eventy, které jsme tam začali už minulý rok. Dále nějaké věci na Slovensku v Bratislavě a Žilině.

Děláte tam stejné věci co tady, nebo to přispůsobujete publiku?
Základ konceptu zůstává stejný, ale samozřejmě se někdy musíš přispůsobit tomu místnímu publiku.

I co se týče muziky?
Paradoxně jsem s tím neměl nikdy problém, když hraju třeba v Německu, tak hraju to samé, co bych hrál v Praze nebo v Bratislavě.

A jaké publikum je nejvděčnější?
Doufám, že si proti sobě nikoho nepoštvu, ale asi slovenské. Tím nechci říct, že když hraju v Čechách, tak že by se lidi nebavily, je to taky dost divoký. Ale možná je to tím, že na Slovensku se pije víc tvrdej alkohol a méně pije pivo a hulí.

Sbíráš něco?
Byl jsem bibliofil, sbíral jsem strašně moc knih, které jsem ani neměl fyzicky šanci přečíst. Akorát je teď celá ta má sbírka na Slovensku.

Kde vybíráš věci do bytu?
Ono je to spíš o tom, kolik mám času a financí. Když čas mám a nejsou peníze a potřebuju třeba stůl do kuchyně, tak jdu třeba do Ikey nebo jiného obchodního centra. Ale zase třeba ta židle, co jí mám u stolu, tak to jsme jednou ráno balili po nějaké párty, a ta židle stála záhadně venku před tím podnikem. Tak jsem jí dotáhl až sem.

Co sis naposledy koupil?
Uplně naposledy jsem si pořídil držák na kolo. Nechtěl jsem to kolo dávat někam do kumbálu nebo tak něco. A já si třeba večer lehnu a ještě si na něj rosvítím lampičku, a tak se na něj dívám.

A co máš doma nějradši?
Asi ten obraz se skokem vysokým. Dost se mnou cestoval a je zázrak, že je ještě celej.

A co tady máš a nemáš to rád?
Tak například ten malej bílej stolek z Ikey, to je právě také dané tím, že to je tady vlastně takové provizorium. Člověk by našel určitě něco lepšího, ale vzhledem k časové vytíženosti prostě nemáš čas něco moc vybírat.

www.malalata.sk

www.facebook.com/GalerieTiskarna

Interview : Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha