archiv

Honza Dostál

Bydlí v činžovním domě na rozhraní Vinohrad a Starých Vršovic.

Studoval na česko-francouzském gymnáziu. Při tom začal aktivně závodit na snowboardu. Dále vystudoval Teologii a zabývá se humanitními vědami. Teologii studoval nejprve dálkově ve Francouzském Toulouse a pak studium zakončil ročním denním studiem v Paříži. Snowboardingu se i přes četná zranění věnuje pořád, ačkoli už ne jako závodník.

 

 

Studoval jsi nejprve dálkově a pak jsi školu dodělával v Paříži. Jak jsi se najednou dostal do Paříže?
 Napsal jsem takový projekt a ten jsem poslal na ambasádu, dostal jsem finanční obnos a jelo se. Tím vlastně začalo to, co teď dělám.

Co to bylo za projekt?
 Byl to projekt na téma identity. To téma mě dost zajímalo a ostatně zajímá dodnes. To bylo v rámci sociologie a já jsem si k tomu ještě přibral téma cannabis. Tím vznikla moje práce Identita a cannabis. A od té doby se tou identitou zabývám dál a dál. Teď je to vlastně šest let, co jsem to dodělal, tak jsem se pustil do sepisování čistě té identity.

Umíš teda francouzsky, k tomu jsi se dostal jak?
 Chodil jsem od tří let do francouzské školky a pak jsem šel na francouzskou školu. Ta škola byla ve stejné budově, takže v podstatě od tří let až do maturity jsem byl ve stejné škole.

Proč jsi pak školu dělal dálkově?
V té době jsem ještě jezdil závodně na snowboardu a potřeboval jsem to nějak skloubit dohromady.

V kolika jsi začínal jezdit?
Začal jsem ve dvanácti letech.

Před tím nic? Nebo lyže?
 Samozřejmě že lyže.

Funguje pořád nějaká rivalita mezi lyžařema a snowboardistama?
 No ono se to dost posunulo. Ze začátku lyžaři neuznávali snowboardisty. Teď je to opačně, protože lyžaři začali kopírovat ten snowboard a tím vzniklo samostatné odvětví Freeskiing. Někteří snowboardisti se vrátili k lyžím, ale rivalita je pořád.

Jezdíš pořád, co úrazy, vím že jich pár bylo?
Pořád něco. Když šla forma nahoru, tak vždy přišel úraz, a tak to šlo vlastně pořád.

No a jakej byl nejlepší moment kariéry?
 V podstatě můj nejlepší okamžik kariéry přišel až minulou sezonu. Nejdřív jsem roky závodil, pak přišla ta zranění a najednou koukáš, jak jsou ostatní lepší a lepší, protože z toho vypadneš. Snowboard v podstatě vznikl závodama, tou show a byznysem okolo. Ale na druhou stranu prostě ten snowboarding sám o sobě je někde v horách. Takže ze znouzecnosti jsem se dostal do těch hor a začal jsem jezdit freeride. To je ve finále to nejvíc. A to se s těma závodama srovnávat vůbec nedá.

Když jsi jezdil, kde jsi všude byl?
 Tak v Evropě asi všude a pak v Japonsku.

Japonsko dobrý?
 Na to vyježdění je to asi nejlepší, díky tomu ostrovnímu klimatu je tam krásnej prašan.

No a konkrétně v Japonsku, předbíhají tam třeba lidé ve frontách na vlek?
 Ne, oni jsou strašně slušní. Nedělají, co se dělat nemá.

Ani nejezdí mimo sjezdovku?
 Ne. Je prostě ani nenapadne, že by jsi to mohl udělat. Když vyjedeš mimo, tak ti můžou dát šílenou pokutu.

Vyjel jsi?
 Vyjel.

A?
 No děláš blbýho, a jelikož to tam nikdo nedělá, tak jsou z toho tak vedle, že si myslejí, že jsi to nevěděl a odpustí ti to a nepotrestají tě. Tak jsou hodní.

Ty jsi teď dotočil prý nějaké dobré snowboardové video?
 Tak dobré, no jestli si myslíš, že se to natáčelo z vrtulníku, tak to ne. Natáčel jsem to na malou kameru. Ale je to vlastně dobré.

Kde jsi natáčel?
 Osmdesát procent v Rakousku a zbytek Švýcarsko a Japonsko.

A jak se ti natáčelo?
 Měl jsem štěstí, byl sníh a vše ostatní se povedlo.

Je to krásný koníček, čím se jinak živíš?
 Jezdím pracovat do Anglie, tam něco ušetřím, abych se mohl podívat na ty hory. A pak to končí tak, že jsem v dubnu bez koruny a to si tady vezmu nějakou lopatu a čekám a vydělávám si do té doby, než jedu zase do Anglie. Letos jsem si řekl že už to taky takhle nejde, a tak si dám takovej přechodnej rok a budu se věnovat psaní.

Co děláš v Anglii za práci?
 Sbírám jablka a ve finále mě to i baví. Je to takovej očistec. Aby jsi toho natrhal hodně, tak se musíš dost mentálně sklidnit, a pak když ti to jde, tak tě to i baví.

Jaká byla tvá disciplína ve snowboardingu?
 Já měl štěstí, že jsem začínal, když to začínalo i u nás. A U- rampa mi šla. Tak jsem u ní zůstal.

Jaké jsi jezdil závody?
 Párkrát jsem objel mistrovství světa juniorů, světové univerziády a tak.

Myslíš si, že může někdo od nás být světově nejlepší?
 Upřímně, kdyby žil třeba v Americe, tak jo, ale to by tam musel jezdit od mala. Ale na druhou stranu co se týče skoků, tak to je u nás na dobré úrovni.

Jezdíš teď Freeride, jsou i v tom závody, nebo je to spíš o videu?
 Závody se jezdí, ale je to spíš o tom videu.

Závody nejsou tak kvalitní?
 Jak kdy. Ono je to domluvené na nějaký termín a kolikrát se stane, že toho sněhu není moc a zrušit se to nedá, takže je to dost o hubu.

A tvůj cíl ve snowboardingu do budoucna? 
Zlepšovat se ve freeridingu a točit videa. V tom jsem se našel.

Podle čeho si vybíráš věci do bytu?
 Většinou si věci vybírají mě. Není to tak, že bych něco cíleně hledal.

A když tedy náhodou někam jdeš, do jakého obchodu s vybavením do bytu, kam jdeš?
 Tak spíš do antiku, od tamtuď mám skřín a stůl. Ale já moc nenakupuju.

Co tady máš nejraději?
 Asi jako první mě napadla ta plechová socha, co mám na skříni. Tu jsem koupil přes internet. Vytvářel jí nějakej neznámej umělec z nešťastné lásky a prodával jí, jelikož neměl ani na chleba.

Máš tady něco, co nemáš rád?
Asi ta sestava skříní, co mám v ložnici.

A když píšeš, kde máš nejplodnější místo?
Já to dost střídám a ve finále pak chodím.

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Samuel Moucha