archiv

Henry Wielgus

Henry bydlí s přítelkyní, psem a dcerkou takřka ve stejném domě, kde bydlel nepolapitelný fantom českých restaurací a postrach všech číšníků Dalibor Vrána. Z bytu má výhled na krásné panorama Prahy. Účastnil se mnoha mezinárodních výstav designu. V roce 2007 zakládá design supermarket a v roce 2012 společně s Janem Plechačem zakládá atelier Jan and HenryDSC_0953 DSC_0954 DSC_0958 DSC_0960 DSC_0963 DSC_0967 DSC_0969 DSC_0972 DSC_0974 DSC_0980 DSC_0981 DSC_1000 DSC_1004 DSC_1008 DSC_1011 DSC_1017 DSC_1026 DSC_1028 DSC_1042 DSC_1043 DSC_1048 DSC_1052 DSC_1054 DSC_1062 DSC_1063-Edit DSC_1065 DSC_1067 DSC_1071 DSC_1077 DSC_1081

Kdo tě nejvíc pracovně inspiroval?
Můj profesor na Umprum Jiří Pelcl. Ten mi asi nejvíc rozšířil obzory.

A v osobním životě? Jak jsi se vlastně ke svojí práci vůbec dostal?
Já jsem z umělecké rodiny, můj táta byl malíř a děda sochař. Máma hrála na varhany a babička taky, takže jsem se v tom pohyboval od malička.
Zároveň mě ale vždycky zajímaly věci, které jsou i praktické, a tak jsem se přihlásil na architekturu.

Tvoje nejpovedenější realizace, čeho si ty nejvíce ceníš?
Asi nemám úplnou srdcovku, takže to nemůžu říct.

Existuje věc, kterou bys jako designér a architekt nechtěl dělat, která by se ti příčila?
To se nám zrovna teď stalo. Jeden člověk z Milána, co tam má tři designové obchody, po nás chtěl jakousi spolupráci, ale nakonec jsme to pro nesympatii odmítli.

Čím jsi chtěl být jako malý?
Asi nejvíc jsem chtěl být malířem. To bylo ve školce a pak už jsem chtěl být architektem.

Kdyby sis měl vybrat mezi designem produktů a architekturou?
Mně se líbí nejvíc ta provázanost. Lidé, kteří se třeba specializují jen na jedno, tak mi tam pak právě chybí ta propojenost. Architektura třeba ztrácí měřítko a jakoby zapomíná na lidi. Designu zas chybí nějaký kontext, zaměří se na jednu věc a tím pádem to pak není tak funkční v prostoru. Každý to má jinak. Mě vyhovuje ta provázanost.

Kde čerpáš inspiraci?
Všude kolem sebe, asi hodně v přírodě. Samozřejmě se podívám na různé servery, to je ve finále ale dost svazující.

Založil jsi Design supermarket, co tě k tomu přivedlo?
Něco takového mně tady chybělo. My jsme se snažili vytvářet nějaké designy nebo produkty, které se do té doby daly prezentovat jen na designbloku. Člověk získal nějaké PR, ale nepřineslo mu to pracovní možnosti nebo jak dostat věci do oběhu a mezi lidi. A také jsme tím chtěli nastartovat designéry i studenty na školách, aby začali vyrábět nové kolekce. Nakonec se to celkem povedlo.

Ale ty už v tom teď nefiguruješ?
My jsme to opustili, protože to bylo časově náročné. Byla to vlastně jen produkce a dost nás to vyčerpávalo.

Na čem teď zrovna pracuješ?
Po návratu z Milána hlavně dotahujeme produkty, které jsme tam prezentovali. Všechny by se měly začlenit do kolekcí různých firem a s tím je spojeno spoustu práce.

Pamatuješ na svojí první věc, kterou jsi navrhl a následně realizoval?
To byla asi takový domeček na chalupě, který jsem vytvořil ze staré skříně a pár prken.

Jakou věc nebo místo v bytě máš nejradši?
Na věcech moc nelpím. Mám rád výhled na Prahu a západy slunce jsou úplná nádhera.

Máš tady nějakou věc, kterou tu nechceš, ale pořád se jí nemůžeš zbavit?
Je to spousta věcí, ať jsou to kovový regály nebo plastový židle. Pořád se něčeho zbavujeme.

Kde nakupuješ/získáváš vybavení do bytu?
Hodně asi Ikea, to jsou věci, které mám už delší dobu, ještě od studentských let. Pak jsou tady věci od nás z ateliéru, něco málo jsem dělal sám.

Tři nejoblíbenější místa v okolí tvého domova?
Riegráče, náš ateliér, páč to máme kousek teď.

A co třeba nějakej bar nebo restaurace? 
Dřív jsme chodili hodně do Bukowskiho, ale s Lotkou (dcera) už se do baru tolik nedostanu . Ale co se týče kaváren, tak třeba Prádelna je fajn. A na jídlo Tawern.

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha