archiv

Helena Lukášová a Michal Palaščák

Helena a Michal bydlí v horním patře novostavby, kde žijí s dcerami Marií, Berenikou a kočkou Růženou. Michal je svébytný architekt, který má své realizace vytetované na těle, můžete ho znát jako vizionáře z dokumentu Touha po tvarech. Helena vyučuje na Masarykově univerzitě v Brně na Fakultě informatiky, vede atelier grafického designu a multimédií. Sama se zabývá digitální a 3D sochařinou. Děkujeme Michalovi za super štrůdl a Heleně za pohostinnost. obal_Palascakovi_002 obal_Palascakovi_004 obal_Palascakovi_005 obal_Palascakovi_006 obal_Palascakovi_007 obal_Palascakovi_008 obal_Palascakovi_009 obal_Palascakovi_010 obal_Palascakovi_011 obal_Palascakovi_012 obal_Palascakovi_013 obal_Palascakovi_014 obal_Palascakovi_015 obal_Palascakovi_016 obal_Palascakovi_017 obal_Palascakovi_018 obal_Palascakovi_019 obal_Palascakovi_020 obal_Palascakovi_021 obal_Palascakovi_022 obal_Palascakovi_023 obal_Palascakovi_024 obal_Palascakovi_025 obal_Palascakovi_026 obal_Palascakovi_027 obal_Palascakovi_028 obal_Palascakovi_030 obal_Palascakovi_031 obal_Palascakovi_032 obal_Palascakovi_033 obal_Palascakovi_034 obal_Palascakovi_035 obal_Palascakovi_036 obal_Palascakovi_037 obal_Palascakovi_039 obal_Palascakovi_040 obal_Palascakovi_041

Jak jsi se dostala ke své profesi?
H: Studovala jsem uměleckou školu a s tím vzděláním člověku nezbude nic jiného než být umělec.

Čeho ze své práce si nejvíc vážíte?
H: Baví mě, co dělám teď. Vybrali mě do Londýna a Paříže na výstavu, takže to je teď taková nová vzpruha. Dělám 3D modelování a sochařství a je to dost zajímavej problém, jak to dohromady může fungovat.
M:Já si nevážím ničeho.

Proč sis vybrala zrovna to 3D sochařství?
H: Já jsem si to nevybrala, přišla jsem k tomu jako slepej k houslím, protože jsem dlouho žila v Americe a přijela jsem do Čech a celkem záhy jsem měla děti a nemohla jsem nic dělat. Takže abych se udržela v psychické kondici, tak pro mě ten počítač byl únik. Já jsem utíkala, jak jsem měla možnost, a vlastně tak jsem se k tomu dostala.

Co bys chtěl jako architekt postavit?
M: Tak to vím naprosto jasně. Chtěl bych dělat něco pro lidi, aby byli šťastní. V tom je hrozná zodpovědnost, kterou si málokdo uvědomuje. K té architektuře patří i sociologie, ta je možná důležitější víc než to, jak ten barák vypadá.

A co bys dělat nechtěl?
M: To, co děláme teď. Málo peněz, hrozný zodpovědnosti, jednou nohou v kriminále.

Čím jste chtěli být jako malí?
H: Prezidentka.
M: Architekt.

Koníčky?
H: Kolo, sauna, kvítka, líbí se mi jak rostou a žijou.
M: Občas vařím, jezdíme na hory a maluju na vlnitý plechy.

Sbíráte něco?
H: Já sbírám takové kuriozity. Věci, které jsou pro mě zajímavé. Krunýř ostrorepa, skleněné labuťe, pánevní kost srnky, mrtvé hovnivály, hedvábné kimono, husí křídla a tak.
M: Sbírám motýly…

Jak ses k tomu dostal, to jako od dětství?
M: Ne, byl jsem v hospodě a tam přišel chlápek, co chtěl na pivo, tak jsem to od něj koupil za pěti kilo. No a pak jsem si říkal, co budu sbírat jednoho otakárka, tak jsem koupil další a další.

Kde vybíráte věci do bytu?
M: Většinu jsme si dělali svépomocí. Třeba dětská postýlka. Jdeš do Ikey, tam za ní chtějí skoro dva tisíce, a já si za ty prachy koupil prkna, pilu i aku vrtačku a udělal jsem si ji sám. Když se mi už nebude hodit, tak ji spálim a ještě mi zbude ta pila i vrtačka.

Co naposledy jste si pořídili?
M: Asi komodu.

Co tady máte nejradši?
M: Jednoznačně výhled.
H: Klid. Na to, že bydlíme blízko centra, tak je tady klid, v noci tma a vidíme na největší strom v Brně. A hlavně ten výhled. Se mi líbí na výhledu taky obloha. Mraky se rychle mění. Je to zajímavé. Taky vidíme navečer spoustu netopýrů, jednou nám bydlel v bytě nějakou dobu za komínem.

Tři nej místa v okolí?
M:Kabaret Špaček, Kafe Tungsram a Zelňák, to je Zelný trh.
H: Ke Špačkovi, U Poutníka a Sauna Brno

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha