archiv

Eva Illesová

Bydlí v 5. patře činžovního domu na nábřeží blízko Anděla. Její byt má dvě terasy, výhled na řeku a Vyšehrad. Studovala SPŠG Hellichova obor Restaurátorství/konzervátorství, bakaláře Knižní kultura na UUD v Plzni a nakonec magistra Digitální média na holandské univerzitě v Leidenu. Teď je na volné noze a věnuje se marketingu na sociálních sítích.

 

eva_illesova_026 eva_illesova_023 eva_illesova_022 eva_illesova_021 eva_illesova_020 eva_illesova_019 eva_illesova_017 eva_illesova_016 eva_illesova_014 eva_illesova_013 eva_illesova_012 eva_illesova_011 eva_illesova_010 eva_illesova_009 eva_illesova_007 eva_illesova_006 eva_illesova_005 eva_illesova_004 eva_illesova_003 eva_illesova_002 eva_illesova_001

 

Profese, kterou děláš je dost mladá, jak se vlastně jmenuje?
To je pravda, většinou nám říkají „konzultant /specialista/expert na sociální sítě“, kolegové se často specializují na nějakou konkrétní oblast – tvorbu strategií, aplikací, kampaní, monitoring, kreativu, PPC reklamy…

A ty?
Na strategickou tvorbu kampaní, kreativního obsahu a komunikaci.

Jak jsi se k týhle profesi dostala?
V podstatě úplnou náhodou. Studovala jsem digitální a knižní média, a proto bylo původně v plánu věnovat diplomku nějakému tématu kolem knižní historie, popřípadě e-books s tím, že co budu dělat po škole, se prostě uvidí. Vypadalo to i na nějakou grafiku a tak. Shodou okolností mě ale při jedné seminárce zaujalo téma Facebooku a jeho využití pro akademické knihovny, a tak jsem ho rozvedla i do diplomky. Hodně věcí jsem si chtěla/musela ověřit v praxi, a tak to vlastně začalo.

To jsi studovala v Holandsku, jak dlouho jsi tam byla?
Přesně dva roky.

A tam už byl v tý době Facebook běžnější než třeba u nás?
Rozhodně byl víc využívaný komerčně, v angličtině se celkem pohodlně dalo najít spoustu článků a případových studií. V Čechách v té době (2009-10) Facebook byl firmama pomalu objevovaný, když jsem se vrátila, začínal ten pravý boom.

Jak dlouho máš ty facebookovej profil?
Já ti ani nevim, ale asi od roku 2008. Založila jsem si ho hlavně kvůli tomu pobytu, abych zůstala v kontaktu s lidma z Čech.

V Holandsku jsi jen studovala nebo i pracovala?
Dělala jsem trochu tu grafiku na dálku a taky jsem hlídala děti. To mě hodně bavilo, skoro celý ty dva roky jsem se starala v jedný rodině o dva malý kluky, takže ve svym živlu.

A pak jsi se vrátila do Prahy…
Nebyla jsem po návratu úplně rozhodnutá co dělat, přemýšlela jsem o možnosti nechat se zaměstnat v nějakém grafickém studiu a u toho zkoušet ten Facebook. Ale naštěstí jsem na to, co dělám teď, nešla takhle oklikou. Moje kamarádka Nina, překladatelka, do mě pořád hučela, ať jsem na volné noze. Zkusila jsem zajít na celkem dost motivační školení pro začínající „volnonožce“. A tam mě vlastně přesvědčili, že mám dobře našlápnuto a dodali odvahu, že to zvládnu. Tak jsem se na to vrhla a celkem rychle se to rozjelo.

Já taky vím, že ty i někde o sociálních sítích přednášíš.
Občas na nějaké konferenci, na FSV nebo na Ekonomce, pozvou mě sem tam v rámci svých dovzdělávacích akcí nebo přímo v rámci konkrétních předmětů.

A jak na tebe získali z univerzit kontakty?
Tak buď přes referenci nebo díky kontaktům z pražského TEDx.

Co je TEDx, mohla bys to vysvětlit?
TEDx je globální projekt, konference, který byl založený už někdy v roce 1984 a dnes už se organizuje v obrovský spoustě měst všude po světě. Týká se různých témat – umění, technologie, byznysu, vzdělávání, kultury…každý si tam najde něco. Spousta videí je online i s titulkama, doporučuju. Loňský TEDx jsem pomáhala propagovat právě na sociálních sítích. No…a to je právě to, co mě na práci na volné noze hodně baví. Že si můžu udržovat volný časový kapacity, abych mohla dělat na nárazových projektech, poznávat nové lidi a tím přišla k novým pracovním a jiným zajímavým příležitostem, který bych jinak přehlídla nebo nestíhala.

Proč neděláš restaurátorství papíru a knih, když jsi to vystudovala?
Protože mě to nebaví. Ale jsem hrozně ráda, že jsem to ty 4 roky dělala.

Co bydlení, jak dlouho tady bydlíš?
Asi dva roky, rok a půl.

Tvůj byt je i tvoje kancelář? Pracuješ doma nebo jak to máš?
V zásadě jo, ale mám to podle nálady. Když se mi nechce mezi lidi, tak jsem celý den doma a ven vyrazim jen na schůzky. Společenský vyžití mám pak naopak v HUBu. To je prostor tady kousek od Anděla, kde si můžeš pronajmout flexibilní  pracovní místo a chodit tam pracovat, kdy se ti v podstatě zachce. Jsou tam fajn lidi, každej dělá něco jinýho. Tahle komunita i akce, který se v HUBu dělaj, mě baví.

A když pracuješ doma, kde máš kancelář?
V pokoji vedle, ale je někdy docela na nic pracovat tam, kde spíš. Člověka to svádí…

A proč nepracuješ tady v kuchyni? Tady je to dobrý, ne?
Tak protože sem relativně často chodí známí na návštěvu, na oběd a já potřebuju mít stůl jen na práci. Je pravda, že v létě tady někdy pracuju, když je vedle velký teplo, nebo taky na terase.

Máš pronajatej byt, většina vybavení tu teda už byla?
Byl tu jen ten stůl v kuchyni a nějaký skříně, jinak je tu všechno moje. Ale moc nábytku tu nemám, na co taky:) Snažím se mít co nejmíň věcí.

A když potřebuješ něco novýho, kde to kupuješ?
Bohužel v Ikee, nemám auto ani moc čas objíždět bazary:( Ale byla bych radši, kdybych měla nábytek starej, krásnej, s duší. V Ikee prostě přijedeš, oni ti to přivezou, smontujou…

Co sis naposledy pořídila do bytu?
Asi kytky a mám v plánu si pořídit nějaký obrazy. Nemůžu se k tomu dostat, pořád řešim, co přesně by to mělo být.

Jaký místo nebo kus nábytku máš ve svym bytě nejradši?
Vanu (smích). Kdykoliv si potřebuju odpočinout, přemejšlet, číst, mobilovat, napustim si vanu a  jsem tam třeba hoďku.
Pak mám hrozně ráda třeba tu polici s knihama, vidim na ní z postele a naplňuje mě klidem. Jak tam stojí u zdi, vedle okna a hezky osvětlená, plná pokladů.

Odkud ji máš?
Kamarád, co restauruje nábytek, se jednou někam stěhoval a neměl jí kam dát. Tak mu jí už asi 7 let hlídám:) Je to jedna z věcí, díky který se cítím jako doma. Oboje ty police s knihama. Představa, že se kdykoliv můžu zvednout a jít si prohlídnout svý vzpomínky a oblíbený příběhy, to je pro mě nejvíc.

A taky jsi říkala, že je pro tebe důležitej výhled, bydlíš vysoko v pátym patře…
Hlavně ten na Vyšehrad. To je první, co jdu omrknout, když ráno vstanu. Jak ten den vypadá obloha  a jestli stojí za vyfocení na Instagram🙂 A v létě jsem často na terase, pracuju, stoluju, koukám na řeku a lodě a celý to hemžení tam dole. Údajně má tohle na člověka docela vliv. Když bydlíš vysoko a máš výhled do dálky a na nebe, tak to v tobě podporuje optimismus, vidíš věci s nadhledem a neutápíš se v detailech. Naopak, když bydlíš někde dole, tak máš tendence se držet při zemi a depkařit. (Mám to ověřeno:).

Jaký kus nábytku ti tady chybí?
Potřebovala bych nějakou rozkládací postel, aby tu mohly přespávat návštevy. Třeba naše nemám kde ubytovat, když se přijedou podívat. No, ale ona by se stejně nikam nevešla:)

A co tady máš, ale nemůžeš se toho nějak zbavit, i když se ti to tady nelíbí (nepotřebuješ to)?
Hele, díky Holandsku, kam jsem odjela jen s dvěma taškama a zjistila jsem, že moc věcí vlastně nepotřebuju a pak po návratu, když jsem zjistila, že mám krabice nacpaný nesmyslama,jsem si zvykla nepotřebný věci neskladovat a všechno hned vyhazovat nebo rozdávat. Když tady najdu něco, co nemám ráda, tak to jde nekompromisně z domu.

Interview a text: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha