archiv

David a Marie Butulovi

David je od roku 2006 vedoucí produkce v ČT Brno. Produkuje především dokumentární filmy, cykly, záznamy koncertů, debaty s nejrůznějším zaměřením, například o architektuře, historii, současné společnosti, sociálních tématech a podobně. Jmenujme třeba cykly Co by kdyby, ProStory, Celnice, filmy Landův Lektvar Lásky, Závod ke dnu, 24hodin a další. V kapele Bubbletones hraje na basu. Marie je malířka, studovala malbu v ateliéru Martina Mainera na FAVU v Brně. Je také Djka Trickey mouse a členka umělecké skupiny Homesick. Rodina bydlí v centru Brna v art decovém domě od architekta Karla Náhůnka. Mají spolu dvě dcery Medu a Adinu.  OBAL_Butula_002 OBAL_Butula_003 OBAL_Butula_004 OBAL_Butula_005 OBAL_Butula_006 OBAL_Butula_007 OBAL_Butula_008 OBAL_Butula_009 OBAL_Butula_010 OBAL_Butula_011 OBAL_Butula_012 OBAL_Butula_013 OBAL_Butula_014 OBAL_Butula_015 OBAL_Butula_016 OBAL_Butula_017 OBAL_Butula_018 OBAL_Butula_019 OBAL_Butula_020 OBAL_Butula_021 OBAL_Butula_022 OBAL_Butula_023 OBAL_Butula_024 OBAL_Butula_025 OBAL_Butula_026 OBAL_Butula_027 OBAL_Butula_028 OBAL_Butula_029 OBAL_Butula_030

Jak jste se dostali k tomu, co děláte?

D: Já produkuji v České televizi, dělám dokumenty. K tomu jsem se dostal přes produkci jiných věcí.Třeba přes produkci různejch festivalů. Takže jsem se k tomu dostal jako slepý k houslím.

M: Já nepracuji, začala jsem rodit už na škole.

A jak se kombinuje malba a děti?

M: Špatně, teď to trochu stagnuje.

Dělal jsi Davide dost věcí, co ti z toho dalo nejvíc?

D: Těžko říct… Výhoda téhle práce je, že to není nikdy stejné. Jinej scénář, režisér a tak.

Čeho si na své práci vážíš nejvíc?

D: Tak já si vážím určité svobody, kterou mi ta práce přináší. Nemám třeba pevnou pracovní dobu, že bych musel někde být od 7 do 4. A navíc se díky tomu dostanu na nejrůznější místa, kam bych se jinak nedostal.

Čím jste chtěli být jako malí?

D: Já si myslím, že každej chtěl bejt popelář.

M: Já jsem chtěla být umělec, protože mi rodiče říkali, že je to fajn.

Co nějaké koníčky?

D: Kapela.

M: Já už žádnej koníček nestíhám.

Sbírate něco?

M: Já jsem sbírala sklo, protože mám sklářskou střední. Ale od té doby, co jsou děti, tak jsem se naučila nelpět na věcech. Jediné, co teď sbírám, jsou hrnky s geometrickým dekorem ze 70. let a komiksy.

D: Já nic nesbírám, protože na to nemám prachy, jinak bych sbíral nástroje.

Kde vybíráte věci do bytu?

M: Třeba u popelnic…

D: My když jsme sem přišli, tak to byl takovej hodně hnusnej byt až panelákoidní. Šli jsme úplně opačnou cestou, než většina lidí z baráku, kteří bourali staré dveře a dávali sem dveře, co se dávají do paneláku. A my právě vybourávali ty hnusné panelákové a měnili je za hezké staré dřevěné. Vlastně většinu věcí, co zde máme, jsme tak nějak našli.

Co jste přinesli naposled?

M: Trpaslíka.

Co tady máte nejradši?

M: Světlost.

D: Za dobu, co tady bydlíme, jsem si zamiloval ten vnitroblok. A máme úplně fantastickou střechu. Když děláme nějakej večírek a začíná trochu uvadat, tak jdeme právě nahoru a ono to nějak dopadne. Zatím naštěstí nikdo nespadl.

Co tady nemáte rádi?

D: Nemám rád to, v jak špatném stavu je tento dům.

M: Mám to tu ráda, ale chybí mi tady jeden pokoj pro děti a balkon.

Tři nej místa v okolí?

M: Galerie Off/Format, kino Art a pak naše zahrádka v kolonii na Kraví hoře.

D: Určitě na jídlo do Cattani nebo do Spolku a za povyražením do Kabinetu

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha