archiv

Barbora a Mikuláš Novotní

Barbora je grafička na plný úvazek, přesto má hodně zajímavý koníček. Je spolukurátorkou a hnacím motorem Nau Gallery. Výstavní prostor funguje od roku 2013 a zastupuje mladé umělce. Mikuláš je producent ve společnosti Background Films, kterou založil společně s přáteli. Oba mají stejnou vlastnost dělat vše po svém i za cenu menších honorářů, ale s maximální svobodou. Bydlí na Vinohradech ve stejném domě, kde má Barbora i svou galerii. obal_Bara_Mikulas_Novotni_002 obal_Bara_Mikulas_Novotni_003 obal_Bara_Mikulas_Novotni_004 obal_Bara_Mikulas_Novotni_005 obal_Bara_Mikulas_Novotni_006 obal_Bara_Mikulas_Novotni_007 obal_Bara_Mikulas_Novotni_008 obal_Bara_Mikulas_Novotni_009 obal_Bara_Mikulas_Novotni_010 obal_Bara_Mikulas_Novotni_011 obal_Bara_Mikulas_Novotni_012 obal_Bara_Mikulas_Novotni_013 obal_Bara_Mikulas_Novotni_014 obal_Bara_Mikulas_Novotni_015 obal_Bara_Mikulas_Novotni_016 obal_Bara_Mikulas_Novotni_017 obal_Bara_Mikulas_Novotni_018 obal_Bara_Mikulas_Novotni_019 obal_Bara_Mikulas_Novotni_020 obal_Bara_Mikulas_Novotni_021 obal_Bara_Mikulas_Novotni_022 obal_Bara_Mikulas_Novotni_023 obal_Bara_Mikulas_Novotni_024

 

Zabýváš se grafickým designem, co tě vedlo k tomu založit prodejní galerii volného umění?

B: Nemůžu říct, že se zabývám přímo grafickým designem. Po absolutoriu jsem šla dělat do reklamní agentury a tam jsem na pozici grafika, ale z 80% dělám DTP. Takže moje práce je z větší části rutinní, tím pádem monotónní a někdy i trochu přiblblá. A když chodíš na střední uměleckou školu a hodně tvých spolužáků studuje na AVU, je pro tebe svět volného umění pořád hodně blízko. A mě v určitý moment přišlo, že je málo příležitostí, kde prezentovat současné mladé umění. Chtěla jsem se stát zprostředkovatelem, článkem mezi divákem a umělcem. Trochu bojovat proti tomu zmaru. Pro mě je třeba absolutně přirozené, že mám doma na zdech obrazy (originály). V naší rodině to tak vždycky bylo, a tak je pro mě pořád velmi překvapující, kolik lidí to tak nebere.

Jakého grafického designéra nebo studio máš v oblibě?

B: V oblibě?

Tak jestli to sleduješ, co se ti líbí?

B: Sleduji to už jen tak po očku, co se kde šustne. Jako dobrý grafický design bych označila divadelní plakáty pro Divadlo Na zábradlí Mariany Dvořákové, to je vyloženě autorská tvorba, a to se mi na tom líbí. Je to originální, nepodléhá to trendům, vysoce umělecké.

Nau Gallery je prodejní galerie, jak se dneska prodává současný umění?

B: U nás v galerii prodáváme spíš jednotlivé kusy. Ale lidé se i vrací a pomalu si tak budujeme okruh sběratelů. Ale vzhledem k tomu, že znám pár malířů a sochařů, co se na 100% živí vlastní tvorbou, tak odpověď je: „Ano, současné umění se prodává.“

Zaměřujete se zejména na malbu, proč?

B: Tento rok jsme měli potřebu, tedy já a ještě dva kurátoři, kteří se mnou galerii provozují, vystavovat malbu. Snažili jsme se o výběr, který se nám líbí a o kterém si myslíme, že je něčím výjimečný. Připadlo nám, že je malba upozaděná a z galerií se vytrácí. Na rok 2014 máme jiné ambice. Chceme oslovovat umělce s nabídkou poskytnutí prostoru galerie, kde se budou moci realizovat. Budou tak vznikat originální expozice s omezenou dobou trvání.

Máte nějaký plán na rok, co budete vystavovat, nebo to probíhá spíš spontánně?

B: Ten minulý rok byl spíš improvizovaný. Vyvíjelo se to dost narychlo. Teď se ale opravdu snažíme, aby tento rok byl připravený, aby i sám autor jen tak nešel do skladu a vytáhnul jen tak něco, ale aby měl motivaci i čas připravit nové věci. To je i náš další cíl. Když absolventi skončí školu a nastoupí u nich deziluze nebo je začne ubíjet život sám, tak je nějakým způsobem nakopnout, tady máš prostor a nějak si s tím poraď.

V čem si myslíte, že je vaše galerie specifická?

B: Tuto otázku si klademe pořád: „Jak se vymezit?“ Myslím, že to může být osobním přístupem. Že jsme takový sympatický, tedy alespoň doufám.

M: Určitě se to liší tím osobním přístupem. A že nechceme vydělávat, neděláme to kvůli kariéře.

B: Takový můj naivní přístup, že tady bude něco hezkého, ale to nevím, jestli je úplně dobrý říkat.

M. A asi taky, že cejtíme, že je to prostě potřeba.

Sbíráš současný umění, myslíš, že to je dobrá investice?

B: Sbírám, sbírám, vesměs jsou to obrazy mých kamarádů. Ale mám i pár, který jsem koupila asi za tu cenu, co opravdu mají. Já nad tím takhle nepřemýšlím.

Takže to nebereš jako nějakou investici do budoucna, třeba místo důchodovýho spoření?

B: Jestli je sběratelství zrovna ten správný způsob jak spořit na důchod? Je to věc dlouhodobého charakteru, takže bych spíš myslela na důchod svých dětí nebo vnuků, hlavně v případě mladého umění. Tady se můžeš řídit třeba intuitivně, sledovat nějakou galerii nebo člověka. Pořídit si ucelenou sbírku, nějak to posunout někam dál… Já si obrazy pořizuji proto, že se mi líbí a chci je mít doma.

Koho by si třeba doporučila z těch mladejch, kdo je třeba taková vycházející hvězda?

B: Vilém Balej, Václav Misař, Ondřej Roubík… nakonec bych vyjmenovala všechny, se kterýma spolupracujeme nebo spolupracovat budeme. Každý galerista má své koně.

Ty děláš produkci, čemu se přesně věnuješ nebo čim se živíš?

M: Já teď nemám vůbec peníze, takže se moc neživím, ale studoval jsem produkci na famu, pak jsem se nechal najímat a organizoval jsem natáčení, celovečeráky i reklamy. A pak jsme založili s kamarádkou firmu a vyvíjíme vlastní filmový projekty, takže se snažíme zafinancovat nový filmový projekty, co se třeba tady moc netočí. Máme rozpracovanejch víc projektů, snažíme se osvěžit ten né moc kvalitní českej film.

Na kterých projektech ses třeba podílel?

M: Dělal jsem na dvou filmech Roberta Sedláčka, výkonného producenta, tam jsem dělal vedoucího natáčení, to je normální facha, žádná romantika. A dělal jsem dlouho na filmu Karla Vachka Tmář a jeho rod, což je poslední distribuční dokument od pana profesora, a to se natáčelo asi tři roky průběžně všude možně po světě. A při tom děláš ty kšefty, aby ses uživil, a tak to v tobě jako zraje-ta idea toho, že už dost, že s tim sekneš. Že o ty peníze nejde a že je potřeba to změnit, vezmeš tu kamarádku a toho kamaráda a s lidma, s kterejma máš stejnej názor, uděláte prostě firmu a řeknete si, tak to zkusíme, no. Začnete posílat náměty do televize, začnete posílat náměty po Evropě a prostě hledat na ty lidi peníze. Tak uvidíme, no…

Když jsme u toho filmu, kdo je podle tebe nejlepší českej producent?

M: Ve firmě máme Radima Procházku, dělám s nim posledních pět let a je to asi jeden z nejlepších českejch producentů. Můj učitel ve škole Petr Oukropec je taky skvělej člověk a producent a Jirka Konečný je taky skvělej producent… ale asi nejdůležitější je ten vkus, společnej názor. Těch lidí, co maj vkus a sledujou světovou kinematografii, je jenom pár a jsou to asi ti, co jsem jmenoval.

Čím jste chtěli bejt jako malí?

B: (smích) já jsem chtěla bejt asi učitelka…

M: Nepamatuju se…

Co máte doma nejradši?

M: No, tak asi svoji ženu…

A když byste si mohli vzít jen jednu věc…

B: Asi bych si vzala nějakej obraz a doklady.

M: Já počítač, nějakou knihu a asi bych taky čapnul nějakej obraz.

A jakou knihu, mohl bys být konkrétnější?

M: Já tam mám na vrchu vždycky nějakou rozečtenou.

Tak jakou máš rozečtenou teď?

M: Teď čtu takovou socialistickou studii jednoho komunistickýho filmovýho vědce, jmenuje se to Duchovní význam filmového umění, jmenuje se Gromov, ten člověk. A je to úžasný, protože když přeskakuješ ty celý pasáže o Stalinovi a jak je zajímavý budovat ten socialismus, tak mezi řádky on se tam vyjadřuje k americký kinematografii tý doby a porovnává jednotlivý publika, zkoumá význam hrdiny a hezky to tam všechno má zašifrovaný, že pochopíš, že má americký filmy nakoukaný, že se mu to líbí…je to hezká kniha.

A co čteš ty?

B: Já vždycky čtu to, co Mikuláš nestíhá číst…

M: Je to scifi z doby husitství…

Co máte doma, nemáte to rádi, ale pořád to tady zůstává?

B: Spousta věcí…

M: Asi ty dýničky, protože nejde votevřít vokno kvůli tomu.

B: To je podzimní dekorace.

M: Vyhazovat…sem tam máme takový chvíle, že začneme něco vyhazovat, to je hrozně vočistný.

B: Jo, jsou tam nějaký šuplíčky plný různých věcí ze střední školy, že si říkáš, že to ještě někdy budeš potřebovat, nebo jsou to takový hnízda nostalgických věcí, který bys rád vyhodil, ale nejde to.

Máte nějaký koníčky?

B: Možná bych neměla říkat, že galerie je koníček, ale když jdu večer po práci „šmírovat“ po ateliérech, kdo co dělá, tak to mě baví.

M: Já hraju na bicí v kapele.

A jak se jmenuje ta kapela?

M: Delfíni, ale je to příšerná kapela, my vůbec neumíme hrát, ale hrajem už asi deset, přes deset let.

Tak to už něco musíte umět, ne?

M: Právě že ne, skoro mi přijde, že jsem před těma deseti lety hrál líp.

Sbíráte něco kromě obrazů?

B: Já hrozně ráda jezdim do bazarů nebo na blešáky a sem tam si tam pořídím něco, co jako hrozně NUTNĚ potřebuji, různé konvičky a dózičky…

Co sis naposledy přinesla?

B: Takovou docela hezkou dózičku (smích), báječnou, moc se hodí.

Kde nakupujete věci do bytu?

B: Buďto Ikea nebo Aukro. Trošku mě to mrzí, už mě to i přestává bavit. Sem tam si představuju, že tu mám nějakou hezkou designovou ikonu, tak to snad ještě přijde.

Řekněte mi tři nejoblíbenější místa v okolí vašeho bydliště.

B: Erhartova cukrárna

M: Hanoi, Café 67

B: Ježkův statek, to je takovej farmářskej obchod, kam chodím každý druhý den. A v létě do Kafárny do parku, tam je velká zahrádka.

 

Interview: Jakub Vávra

Text a korektura: Kateřina Halamová

Fotografie: Daniel Čáha